K Morskiemu Oku a na Hrubý štít

K Morskiemu Oku je nejkratší cesta z polské strany. Zároveň jde o nenáročnou, možná i nezáživnou procházku po asfaltové cestě, která má necelých 9 kilometrů. Na výlet je vhodné vyrazit brzy ráno, jinak to s parkováním budete mít složité. A protože jste v Polsku, věřte, že to může být o nervy. Samotného mě překvapilo, jak plné už bylo poměrně dost velké parkoviště v šest hodin ráno. Parkování stojí 30 zlotých. A při vstupu do národního parku zaplatí ještě 5 zlotých za osobu. Doporučuji mít zloté s sebou.
 

Cesta k horskému plesu podle rychlosti chůze zabere v průměru asi dvě hodiny. Já tam byl za hodinu a půl a nemyslím, že bych měl vražedné tempo. Cesta je to fakt nenáročná, v mém případě ji akorát znepříjemňoval déšť, který se objevil zhruba v polovině cesty. Ráno přitom azuro, i když předpovědi dávaly vědět, že déšť se objeví a neustane až do večera. Jen bych poprosil všechny – nevyužívejte koňských povozů, které vás mohou za určitý poplatek zavést nahoru k plesu, případně i svést dolů. Pokud jste tak líné prasata, nechoďte na hory, ale jinam. A nebudu se už vůbec zmiňovat o tom, že se mi nelíbí takto využívat zvířata. Ale to sem nepatří. Zpět k Morskiemu Oku.
To je doopravdy nádherné. Pleso svírají okolní ohromné horské štíty, které v tom nejvyšším místě dělí od vodní hladiny 1000 výškových metrů. A pokud je bezvětrné a krásné počasí, určitě si užijete i zrcadlící se hladinu jezera, která kopíruje vysokohorské kulisy kolem. Když se rozhlédnete kolem sebe, uvidíte krom lesního porostu i Nižný Žabí štít (2098 m), Veľký Žabí štít (2263 m), Rysy (2499 m) či Mengusovský štít (2432 m).
Jedná se o největší ledovcové jezero v Tatrách. Leží v necelých 1400 metrech nad mořem a stojí u něj chata PTTK (Polský turisticko-vlastivědný spolek = Polskie Towarzyczno Turystyczno-Krajoznawce), která je nejstarší vysokotatranskou chatou. V chatě se můžete jak najíst a napít, tak i případně přespat.

Kolem hladiny plesa vede 2,5 kilometrů dlouhá stezka. Samozřejmě odtud vedou taky turistické stezky. Jedna stezka (červená) na nejvyšší polskou horu Rysy, která dále pokračuje už na slovenské straně směr Popradské pleso nebo až ke Štrbskému plesu. Původně a už potřetí jsem měl v plánu vyrazit právě na Rysy, ale kvůli nevyzpytatelnému počasí jsem raději volil druhou stezku (žlutá), směr na Hrubý štít (2172 m) a dále se okruhem vrátit na parkoviště. Tato varianta se nakonec ukázala jako tou ideální náhradou. Byť se jedná co do délky i času o náročnou trasu, nevyžaduje zas tak moc fyzického úsilí či nebezpečných úseků (i když jedny řetězy zde jsou).
 Z Morskieho Oka je to do Szpiglasového sedla přibližně 4 kilometry po horském chodníku, tvořeného z klasických velkých kamenů. A tak je chůze příjemná a ne příliš náročná. Také proto, že stoupání je na danou oblast pozvolné. Velkou část cesty (prakticky až k samotnému vrcholu Hrubého štítu) budete mít pod sebou Morskie Oko. Při stoupání do sedla uvidíte také další horské pleso, které je velmi blízko Morskiemu Oku, ale kvůli tomu, že se nachází o cca 300 metrů výše, vám bylo ukryté. Jedná se o Czarny Staw pod Rysami a jak název napovídá, jedná se o pleso, kolem kterého byste šli, pokud by vaše kroky mířily směr Rysy. Po zhruba 2 hodinách se dostávám do sedla, během cesty už definitivně přestává pršet. Do této doby to bylo stále chvíli s bundou, chvíli bez ní.
Ze Szpiglasového sedla se výhledy konečně přes vrcholy lámou i na druhou stranu. Vidíte tak pod sebou pokračující žlutou stezku, kterou půjdete a která leží mezi dalšími dvěma plesy (Czarny Staw Polski a Wielki Staw Polski). A aby těch ples pod vámi nebylo málo, uvidíte i v blízkosti další PTTK chaty v Doline Pięciu Stawów Polskich i třetí pleso Przedni Staw Polski.
Počasí po dešti je v horách většinou tím nejlepším. Mlha, mraky, odpařující se lesy… všechno tohle když se mísí s probíjejícím se sluncem zpět, vytváří ty nejkrásnější výhledy. K mému štěstí se tak dělo právě v sedle, ale i o 10 minut později na Hrubém štítu (2172 m), kam je to ze sedla fakt jen kousek.
 Z hřebene pak cesta směřuje k již zmíněným plesům. Hned ze sedla přichází trochu náročnější úsek, který je jištěn řetězy. Ty jsou v první části spíše pro jistotu, v té druhé části by to šlo bez nich jen těžce. Dovolím si však tvrdit, že řetězy patří k těm jednodušším a úsek i k méně nebezpečným. Cesta ze sedla k rozcestí, které se nachází za průchodem mezi Czarny Staw Polski a Wielki Staw Polski, je dlouhá cca 2,5 kilometrů a zabrala něco málo přes hodinu. Záleží na počtu turistů, kteří se snaží dostat nahoru nebo jak já dolů. Při větším počtu osob se trošku zdržíte čekáním u řetězů.
 Z rozcestí k zelené stezce je to rovinkou kilometr a já míjím i zmíněnou horskou chatu, která je o kousek dále po modré a držím se zelené, kterou sejdu až dolů zpět do údolí k asfaltce. Zde u Wielkieho plesa je poměrně turisticky rušno. Mnozí totiž z počáteční asfaltky odbočují právě po zelené směr toto místo a případně pokračující opačným směrem než já – tedy k Morskiemu Oku a zpátky na parkoviště. Každopádně cesta po zelené už znamená jediné – klesání, klesání a zase jen klesání. Po chvilce chůze po levici míjím největší, ale ne nejvyšší vodopád v Tatrách – Siklawu. Sestup kopíruje prakticky celou cestu až k asfaltce potok Roztoka a je poměrně náročný ať už díky X kilometrům v nohách nebo svým terénem, který je více příkrý a není tvořen stejně pěkným chodníkem jako od Morskieho Oka. Po 6 kilometrech a cca hodině a půl se dostávám zpět na asfaltku v místě, odkud to je k autu na parkoviště už jen půl hodinka chůze a cca 3 kilometry.
 Celkově se jedná o celodenní výlet, který zabere zhruba 8 – 9 hodin při našlapaných 26 kilometrech. Určitě se však z velké části jedná o poměrně snadnou pěší trasu, která nabídne jak jinak než překrásné výhledy na okolní nejvyšší vrcholky, ale taky pohledy na hladiny hned několika ledovcových jezer i s tím nejznámějším – Morskiem Okem.