O tom, že bych se chtěl jednou podívat do Belgie, jsem začal poprvé přemýšlet asi někdy v roce 2008. V té době se totiž objevil na plátně kin film V Bruggách, v hlavní roli s Colinem Farrellem. Architektonické krásy spojené s vodními kanály člověka učarují už jen z filmu. A když už je člověk v Belgii, byla by hloupost nezavítat do hlavního města Belgie a Evropy. Dvě města jsou málo, tak proč nevidět i druhé největší přístavní město Evropy a zároveň druhé největší město Belgie – Antverpy? A tak se vyrazilo. Nechtělo se mi jezdit autem, zároveň v daném období nebyly ani zajímavé (rozuměj levné) ceny letenek a tak jsem si vyzkoušel poprvé delší cestu autobusem Student Agency (Praha – Brusel / Bruggy – Praha). Po Belgii to pak pro mne byla premiéra u nás v ČR tak neoblíbeným Flixbusem (Brusel – Antverpy / Antverpy – Bruggy) a musím říct, že cesta ať už SA nebo Flixbusem byla bezproblémová. Ze strany společností určitě. Škoda mluvit o nevychovaném španělsky mluvícím blbcovi, který neměl ani trochu slušnosti a celou cestu z Belgie do Prahy chtěl mít sklopené sedadla na maximum. A to i přes snahu slušné domluvy a tomu, že měl sedadlo vedle sebe volné (a mohl si nohy natáhnout třeba jinak, že jo).
Nebudu to natahovat a vrhneme se
na to, co jsem v daných městech navštívil. Celá návštěva byla plánovaná
tak, abychom v rámci 4 dnů stihli výše zmíněné města. Myslím, že je to akorát,
pokud nejste zastánce sedět v každé kavárně či restauraci a to nejméně půl
dne. To nejzajímavější z každého města lze stihnout za den, maximálně dva.
Můj krátký názor a pohled na
Belgii, respektive na Brusel, Antverpy a Bruggy je rozdělený do třech
samostatných článků společně s konkrétními místy, které jsem viděl.
- Brusel – v hlavním městě Belgie
- Antverpy – druhé největší přístavní město Evropy
- Bruggy – menší a kouzelnější Benátky
Příjezd do hlavního města Belgie,
které je počtem obyvatel velké zhruba jako Plzeň, byl nad ránem na jedno z vlakových
nádraží. Výhodou Bruselu, ale i zbylých dvou navštívených měst je skutečnost,
že vše důležité se nachází na menší ploše centra. Pokud ne, i tak je to
většinou pěšky jenom kousek. Přesto mě však cesta z nádraží do centra
zarazila. Všude mnoho bezdomovců, kteří spali různě v koutech budov a zároveň
smrad. Nespojuji tyto dvě negativa dohromady, ale uvítání to hlavního města
bylo překvapivé. Nechci ale Bruselu křivdit a zároveň je tedy pravdou, že v ranních
hodinách byly zároveň všude „technické služby“ jenž připravovaly město na další
pracovní den.
Tím, že jsem procházel Bruselem
již kolem sedmé hodiny ranní, nikde nebyla ani noha a většinu památek jsem měl
vlastně sám pro sebe. Další překvapení bylo, že i s přibývajícím časem se
počet lidí v ulicích neměnil. A to byl klasický pracovní den, co jsem si
tak zjišťoval. Času bylo dosti, až večer byl plánován odjezd do Antverp a tak mohla
začít pěší prohlídka města. Doopravdy jsem neměl potřebu použít městskou
hromadnou dopravu. A krom Atomia bylo vše po ruce. Určitě by se lépe chodilo
nebýt tropického dne s teplotami přes třicet stupňů, ale na druhou stranu
pořád lepší než chodit v dešti.
Pokud někde jedu, snažím se vždy
navštívit místní bleší trh. Problém často bývá, že jsou otevřené jen v určité
dny či hodiny a tak mnohdy o kouzla bleších trhů přijdu. Tady například jeden z nich
na Jeu de Balle naštěstí funguje
hned od samého rána, skoro každý den. A
opravdu, už po sedmé hodině na malém náměstíčku lidé vykládali všemožné věci z dodávek,
případně někteří přijízděli jen na kole. Viděl jsem zde nábytek, starožitnosti,
předměty z exotických krajin, knihy, malinké figurky apod. Klasický
blešák, se vším všudy. Doporučuji navštívit v pozdějších dopoledních
hodinách, když už je na místě více lidí.
Co by to bylo za výlet, kdyby se
člověk nešel podívat v hlavním městě Evropy na Evropský parlament? Samo o sobě ani o nic zajímavého nejde, byť
objekt je zajímavě architektonicky řešen, ale tím zajímavějším může být přilehlé
Parlamentárium. Neboli interaktivní centrum (muzeum?), kde se návštěvník může
dozvědět mnoho věcí o fungování EU apod.
Malé obdélníkové náměstí Grande Place, které obklopují nádherné renesanční
historické budovy s dominantou gotické radnice. Byla by chyba zde nejít.
Ráno zde navíc nebyla ani noha. Ok, přiznávám jednu japonskou rodinku se selfie
tyčí. Pokud to vychytáte s návštěvou, jednou za dva roky v srpnu můžete
zažít náměstí v unikátní podobě, kdy ho zdobí „květinový koberec“.
Kdo by neznal ikonu Bruselu – pochcánka
- sošku čůrajícího chlapečka (Manneken
Pis)? Ale víte, že poblíž je ještě soška čůrající holčičky a psa?
Co se týká chlapečka, ten je
určitě nejznámější. Opět však přišlo jedno malé překvapení. Čekal jsem větší
sošku, ale hlavně sošku na nějakém „zajímavém místě“. A ona je přitom schovaná
v jedné z Xté obyčejných ulic. Opět výhoda ranní návštěvy města –
plotek kolem sošky neobklopovali davy turistů, vlastně ani jeden zde nebyl.
Pochcánek má mnoho oblečků, které je možné vidět v bruselském muzeu a
pokud tedy Brusel navštívíte v tom správném období, možná bude zrovna
oblečen.
Najít čůrající holčičku (Jeanneke Pis) je o něco těžší. Je dobře
schované v jedné slepé uličce, která ke všemu i ve své krátké délce
připomíná ostravskou Stodolní ulici (tedy ulici plnou barů). Soška je schovaná
na samém konci ve výklenku, který je však společně se soškou asi hlavně kvůli
možnému poničení opilců za mříží. Musím říct, že soška dívenky je díky jejího
výrazu docela strašidelná a její odhalený klín sice strašidelný není, ale
hanbatý je dost :)
A do třetice čůrající pes (Zinneke Pis). Ten stojí na malé
křižovatce u jednoho sloupku v pozici, kdy ho zrovna značkuje.
Galerie Royales St.
Hubert patří mezi
jedny z nejstarších na světě, a i když nebude plánovat nic kupovat, už
samotný průchod galerií je zážitkem. Opět hlavně kvůli architektuře. Dlouhý
zastřešený koridor lemují zdobené výlohy butiků, obchůdků a kaváren.
Neobvyklá a dosti specifická stavba Atomium, kterou snad každý viděl alespoň někde na obrázku. Jedná se
o pozůstatek konání Světové výstavy EXPO a byť se původně plánovalo zbourání,
nakonec z toho sešlo. Tak může Atomium nadále stát schované v parku severně
od centra. Pokud by někdo jako já nevěděl, Atomium znázorňuje model krystalové
mřížky železa. Stavba se skládá z devíti koulí, které jsou spojeny
chodbami. Je možná návštěva samotného Atomia. Já se ale spokojil s odpočinkem
v přilehlém parku.
Parků a zeleně zde úplně moc není. V samotném centru se
nachází Bruselský park, v jehož
přední části se nachází Královský palác.
Ten však není královskou rodinou obydlen (bydlí na okraji Bruselu v paláci
Laeken). Jedná se tedy o jedno z mála míst, kam se schovat před ruchem
města. Více na východ je pak park du
Cinquantenaire a nebo trochu více z centra u zmíněného Atomia velký
lesopark Ossegempark.
Kapitolou samou o sobě jsou samozřejmě například muzea, která
jsou možné navštívit snad v každém hlavním městě po světě. I Bruselu máte
možnost vybrat si z široké nabídky muzeí. Dalším nevšedním objevováním
jsou určitě obří komiksové kresby na budovách (nečekejte Marvel ani DC, ale
pravý evropský komiksový styl). A na internetu si určitě můžete vyhledat
speciální bruselskou komiksovou trasu.
Belgická kuchyň
Co se týká kuchyně, typickým jídlem, které musíte vyzkoušet, jsou určitě vafle, hranolky nebo pralinky. No a pro pivaře musí být Belgie
rájem. Samozřejmě české pivo je české pivo, ale tady poznáte zas odlišné chutě.
Pivo je zde více „aromatické“, dražší a často se pije a prodává po třetinkách.
Které je nejlepší je těžké říct, už jen proto, že mají neskutečně velký výběr. Vraťme se ale k vaflím. Ty mi chutnaly nejvíce. Jsou
nadýchané a dělané z těsta připomínající domácí koblížky. Vafli si zde
můžete koupit zhruba od tří eur výše. Naopak typické belgické hranolky mi
nepřišli ničím zvláštní. Porce dávají velké, samotné kousky jsou větší, ale
chuťově je pro mě hranolka hranolkou.
