Sever Polska začíná být čím dál tím častěji oblíbenou destinací. Vycestovat k Baltskému moři jsem již plánoval loni. Nevyšlo to a tak jsem to napravil letos. Na jednu slyším negativní názory: „Poláci jezdí jako prasata“, „ty silnice jsou strašné“, „všude je nepořádek“ a „co že to vůbec na severu Polska může být zajímavého?“ Naopak druhá skupina lidí si nemůže severní Polsko vynachválit. Písčité pláže, borovicové lesy, architektonicky krásné města, spousty rodinného vyžití, kempy na úrovni, přívětivé ceny a podobně… Prodloužený víkend o dva státní svátky začátkem července vybízel k tomu podívat se k našim severním sousedům. Čtyři dny akorát tak na prozkoumání toho nejzajímavějšího, co jsem si vytipoval.
Cesta Polskem
Cílovou destinací pro mě bylo městečko Łeba. Ze srdce Slezska a tudíž z blízkosti polských hranic je to na sever nějakých 650 nebo 750 kilometrů. Varianty jsou dvě. Buď zvolit časově kratší (cca 8 a půl hodin), ale kilometrově delší a finančně nákladnější trasu po zpoplatněných úsecích nebo vyrazit časově delší (cca 10 a půl hodin cesty), ale o to kilometrově kratší a finančně levnější trasou. Já zvolil druhou variantu a od výjezdu z domu, do Łeby mi to i s přestávkami trvalo 10 hodin. Provoz minimální a cesta plynulá díky jízdě přes noc. Cesta zpátky byla o hodinku delší, ale to taky proto, že jsem jel přes den a měl více přestávek.
A jak je to tedy z (mého) pohledu řidiče?
Cesty krásné a to i ve variantě, pokud člověk nejede po zpoplatněných cestách. Navíc za Wroclavi a u Poznaně jsou úseky po rychlostní čtyřproudové silnici po které se sviští jedna radost. Ale i okresky spojující desítky vesnic jsou mnohdy v lepším stavu než u nás. Řidiči také slušní, jen pozor na blinkry, ty jako by neznali.
I při cestě do Trojměstí jsem se vyhnul kolonám, ale to díky zkušenostem s Polskem. Jsem naučený vyrážet na cesty v brzkých hodinách, abych se vyhnul případným kolonám, které jsou v Polsku docela běžné.
Za sebe musím říct, že při ujetí celkem 1 541 km na tomto poznávacím výletě po Polsku, si nemůžu na nic stěžovat.
1. den
(Łeba, Słowińský národní park, pohyblivé písečné duny, Baltské moře)
Příjezd do Łeby byl v brzkých ranních hodinách, tak aby bylo možné stihnout svítání u moře a návštěvu asi největšího lákadla Łeby – pohybující se písečné duny cca 8 km západně od města. Městečko je malé a tak více jak půl hodina cesty k moři i od nejvzdálenějšího ubytování snad nehrozí. O půl páté ráno si již užívám kilometry písečné pláže bez lidí. Moře je chladnější a už proto odrazuje mnohé turisty vydat se na sever k moři. Nemyslím si však, že by bylo tak ledové, aby se v něm člověk neokoupal. Navíc zapomeňte na slanou chuť, která je jen velmi nepatrná.
Mířím směr Słowińský národní park, kde se nachází pohyblivé písečné duny. Paprsky vycházejícího slunce sílí, chladný vítr od moře víří malinké zrnka písku, které poměrně rychle zakrývají stopy noh a zároveň se dostávají snad všude. Cesta po pláži k dunám je dlouhá cca 7 kilometrů a dostanete se k nim po zhruba hodině a půl. Oficiální cesta však není tak těžká. Z Łeby totiž vede borovicovým lesem pěší stezka, kterou lemuje úzká asfaltka, po niž můžete jet jako mnozí na kole nebo využít všudypřítomné malinké elektrobusy. Vstup do parku je zpoplatněn 6 zł a nachází se v přilehlé vesničce Rabka. Pokud však do parku zavítáte před otvíračkou nebo půjdete po pláži, nezaplatíte ani těch pár korun.
Brzká ranní cesta vás odmění mnohem intenzivnějším zážitkem, než kdybyste do parku šli v době, kdy má stejný plán desítky a desítky turistů. Nelze se procházet po celém písečném povrchu, na což upozorňují cedule ale také ohraničené území. Z jedné strany písek pohlcuje moře, z druhé strany písek pomalu zasypává borovice v přilehlém lese, který končí u Łebského jezera. Největší duna má 42 metrů a zajímavé je, že se každý rok „polská Sahara“ posune o 5 metrů – proto pohyblivé písečné duny.
Písečných dun je na pobřeží více, ale žádná není tak výrazná a velká jako tato. Samotný Słowińský národní park není však jen o písku. Park je poměrně velký, který v sobě skrývá jezera, louky, borovicové lesy a mnoho turistického vyžití. Kromě toho jsou zde ještě pozůstatky po 2. světové válce s muzeem.
Kolem poledne jsem zpátky v Łebě. To už se město razantně změnilo. Stánky se vším možným, restaurace, zmrzliny, gofry - vše je otevřeno a ulicemi proudí turisté. Procházím hlavní tepnu, kde se nachází nejvíce turistů. Odtud je kousek přístav, který končí ústím lodního kanálu do moře. Protože jsem naposled spal před cca 35 hodina, den už je v režimu odpočinku na zahradě penzionu. Penzionu. Ono v Łebě snad všechny ubytování pro turisty jsou v rodinných domech, které se díky turistům transformují na ubytování pro dovolenkáře.
2. den
(Łeba, maják Stilo)
Ubytování poskytuje půjčení kola zdarma, což je velkým plusem. Na kole zde jezdí každý, dostanete se tak všude, ještě za kratší dobu a ještě se u toho hýbete. Navíc nejen Łeba má chodníky či pruhy nejen pro pěší, ale také cyklisty. Kola a různé šlapadla se půjčují pomalu na každém rohu. Namátkou jsem se díval na tři ceníky a všechny shodně měly kolo na den za 25 zł.
Plán byl jasný – navštívit jeden z mnoha majáků, kterých se na pobřeží nachází spousty. Konkrétně v mém případě šlo o 16 km vzdálený maják Stilo v obci Osetnik. Podle map zde vede cyklostezka s přibližným časem dojezdu něco málo přes kolem hodiny. Z části by se však o cyklostezce dalo hovořit jako o jízdě po pískovišti. A tak z jízdy na kole se občas stalo tahání kola vedle sebe. Zpátky se už jelo na kole po silnicích, které spojují vesnice s Łebou.
Samotný maják se nachází v borovicovém lese asi 1 kilometr od moře. Je zbarven klasickým vzorem a celkově vypadá jako klasický maják. Vysoký je nějakých 33 metrů a skýtá pěkný výhled na okolí. Vstup 6 zł.
Po příjezdu do Łeby začíná prozkoumávání ze sedla kola skoro každé uličky a pláže. Hlavní pláže tu jsou dvě tři, na kterých se vyskytuje masa lidí. Nikdo vám však nebrání ujít po kilometrech pláže pár metrů dál a lehnout si na osamocené místo.
Jinak všude turista. Všude. Pokud někdo nemá rád přemíru lidí, zde se nebude asi úplně cítit. Na druhou stranu je zde čisto, krásně a městečko si žije svým turistickým ruchem. Město protíná kanál, na kterém kotví různé lodě i dva výletní pirátské koráby, které vyplouvají každou chvíli na otevřené moře. Jiné lodě jsou rybářské, jedna vikingská pak slouží jako restaurace.
Říká se „pokud jedeš na sever Polska, musíš si dát rybu a gofry“. Maso nejím, sladké nemusím. Neochutnal jsem tak ani jedno. Ale ryby jsou tu k prodeji na milion způsobů a tak kromě pizzy je to snad nejčastější nabízený pokrm. Gofry je pak zase vafle na různý způsob. Ceny jsou zde obdobné těm našim. Třeba velká porce lososa na koprové omáčce s hranolkami 29 zł. Pizza od 13 zł Bloudění uličkami ukrývá také třeba minigolf, povícero zábavných parků (např. s přírodním labyrintem nebo jiný s dinoparkem atd.), různé muzea, kolotoče, kousek od Łeby je pak mořský park. Prostě spousty vyžití zejména pro rodiny. A pokud nepřijedete s dětmi i tak zde máte stále co objevovat, co dělat. Na západ od Łeby je vesnice Czolpino, kde se nachází další maják . V Łebě je také vlakové nádraží, ze kterého je možné třeba i vlakem vyrazit směr poloostrov Hel nebo do Trojměstí. Proč využít vlak? Třeba proto, že na Hel se nedoporučuje vyrážet autem. Hodinové pomalé popojíždění a kolony jsou zde skoro jisté. Navíc, pokud cestujete na sever vlakem, máte to z ČR třeba i pouze s jedním přestupem.
3. den
(Trojměstí - Gdyně, Sopoty, Gdaňsk)
Brzké vstávání, šup za volant směr Trojměstí. Tedy Gdyně, Sopoty, Gdaňsk. Gdyně popravdě pro mě není úplně zajímavá a tak auto nechávám v Sopotech v obytné části blízko vlakového nádraží a hlavní tepny „Monciak“ míříc směr ikonické molo. Mocniak je pěší ulice, kterou lemují různé obchůdky, bary, restaurace, galerie, vše v krásných budovách (například se zde nachází „křivý dům“). Pěší zóna končí u moře, kde se také nachází nejdelší molo v Evropě (511 metrů dlouhé).
Bylo vtipné vidět opět dvě stránky městečka. Ráno kolem sedmé bylo vše zavřené a v ulicích bylo možné potkat akorát omladinu, která buď s nočním flámem skončila nebo ještě dopíjela. Naopak v odpoledních hodinách se tyto prázdné uličky proměnily v jeden velký živel plný turistů.
Zpět k molu. Na to je vstup 8 zł. Odtud jde vidět na celé dlouhé pobřeží od Gdaňsku po Gdyni. Z mola jde jasně poznat, že se jedná o lázeňské město s dominantním hotelem Grand naproti mola. Určitě doporučuju (stejně jako pohyblivé duny u Łeby), navštívit molo časně ráno, kdy zde nejsou turisté.
Poté už mířím zpět k vlakovému nádraží, kde využívám jakýsi příměstský vlak, který co deset minut jezdí po Trojměstí. Vlak poznáte podle zkratky MKS. Lístek stojí 3,80 zl. Cena však záleží od kilometrové vzdálenosti. Nevšiml jsem si však kde nebo jak si označím jízdenku a tak jsem na jednu jízdenku jel třikrát. V Gdaňsku jsem vystoupil nejblíž historickému centru.
Gdaňsk je krásné město, ve kterém se mísí krásná architektura, s lodním kanálem a velkým přístavem. Srdcem historické centra je náměstí Dlouhý trh (Długi targ), kde je prakticky vše důležité na dosah ruky (např. Neptunova fontána, Čertův zub). Ne nadarmo se také Gdaňsku říká „město jantaru“. Na každém rohu se prodávají suvenýry z tohoto minerálu. Město bylo za 2. světové války zničeno a tak se město muselo budovat znovu a paradoxně díky tomu dnes budovy vypadají více historicky než původně byly. To mu však nebere nic na své kráse.
Určitě stojí za to také vystoupat 400 schodů v kostele Panny Marie. Vstup je 10 zł, za které se můžete kochat na Gdaňsk z výšky.
A kam na jídlo? Cíleně jsem si vybral vegan burger restauraci, která sice není úplně v centru, ale je hned u jedné ze zastávek MKS. Tak výtečný vegan burger za pouhých cca 100 Kč snad jinde neochutnáte! Více info pokud si vyhledáte název "Krowarzywa Vegan Burger".
Mrzí mě jen to, že jsem nestihl Westerplatte. Tedy poloostrůvek v Gdaňsku, kde začala 2. světová válka. Odkud je to i blízko k velkému nákladnímu přístavišti.
Večer a dopoledne následujícího dne už bylo ve znamení odpočinku v Łebě. Užívání si posledních chvil u moře před dlouhou cestou zpátky do ČR.
Postřehy
• Ceny – ty jsou srovnatelné s ČR a ani v turistických oblastech není předraženo.
• Ubytování - konkrétně v Łebě je nepřeberné množství ubytování. Drtivá většina se nachází v městské zástavbě rodinných domků. Já konkrétně využil booking.com. Ceny i v sezóně jsou velmi levné. Druhá polovina turistů však využívá kempy, kterých je zde požehnaně. Úroveň kempů je zde na vysoké úrovni a těší se velké oblibě.
• Všimněte si, jak Poláci dokážou z každého centimetru půdy udělat parkoviště – placené.
• Mořská voda není tak slaná jak by si člověk myslel.
• Paravan! Bez toho se u moře v Polsku neobejdete. Pokud se chcete slunit na pláži, tak jedině mít paravan s sebou. Jemný písek by vám bez této bariéry zalezl všude. Ten si můžete kdekoli koupit nebo půjčit.
• Sever Polska je vyhlášen pokrmy z ryb a třeba gofry nesmí chybět na žádném místě v Polsku.
• Pokud máte kola a místo pro přepravu kol, neprohloupíte, když si je na cestu vezmete. Určitě je využijete.
• Cesta na sever jinak než autem. V létě z ČR vyjíždějí noční vlaky za velmi levný peníz (i třeba jen za něco málo přes 600 Kč Ostrava - Gdaňsk). Spojení je poté i bezproblémové do ostatních důležitých turistických měst (Łeba, Hel...).
• Nestihl jsem např. například poloostrov Hel, největší cihlový hrad ve městě Malbork, malé polské Benátky - Bydhošť atd. Je toho více, co po cestě k Baltskému moři nebo přímo u něj můžete navštívit.
Sečteno podtrženo sever Polska mě překvapil a byl jsem z něho nadšený. Zvlášť pokud není člověk lenivý a ráno si přivstane, užije si všechny ty lákadla pomalu o samotě. Navíc i já – aktivní a poměrně náročný turista, byl spokojen. Krásná přímořská krajina s písečným pobřežím s borovicovými lesy a na druhou stranu neméně pěkná architektura Trojměstí.
Ty necelé čtyři dny mi daly poznat kus toho nejdůležitějšího ze Severu Polska. Zajímavých míst je zde však hodně a tak se zde jednou určitě ještě vrátím.
