Byl nádherný podzimní říjnový pátek třináctého, slunce se pomalu dralo přes vrcholky pohoří Vysokých Tater a já jsem stál na centrálním parkovišti ve Štrbském plese po čtyřhodinové pohodové cestě ze Slezska. Již v létě jsem uvažoval, že bych se podíval na Rysy, nakonec to však vyšlo teprve až na podzim. Plán byl jasný - ze Štrbského plesa dojít na Rysy a pak zase zpátky. Jenže, nakonec z toho byla tůra trochu jiná - na Žabie a Hincove plesa spolu s Kôprovským štítem. Proč tomu tak nakonec bylo, bude popsáno níže.
Ze Štrbského plesa (kde se platí za celodenní parkování 5,5 eur) jsem vycházel v sedm hodin, zpátky u auta byl pár minut po čtvrté odpolední.
Ze Štrbského plesa vede stezka po červené k Popradskému plesu, kam dorazíte zhruba za hodinku. Cesta vede lesní cestou, která je poklidnou procházkou lesem. První pořádné výhledy si člověk užije až u plesa.
Zde na rozcestí najdete malý přístřešek s různými potravinami a materiálem, který můžete dobrovolně vynést na Chatu pod Rysmi. Cedule u přístřešku hlásá, že za vynesení 5 - 10 kg dostanete nahoře čaj zdarma. Beru tedy jeden nabalený pytel, balím do krosny a pokračuju stejně poklidnou a pozvolna stoupající stezkou Mengusovskou dolinou na rozcestí Nad Žabím potokom (cca 1 km).
Až dosud jsem prakticky nepotkal živáčka. Pouze jednu mladou slečnu - nosičku, která se trmácela s cca 15 kg na zádech. Počasí přálo, bylo krásně, slunce na jednu stranu údolí vrhalo stín o druhou masu hor se naopak sluneční paprsky opíraly a prosvěcovaly holé skaliska. Zde už les střídají kosodřeviny. Rozcestí Nad Žabím potokom stezku dělí dvěma směry - modrá směr Kôprovský štít a ještě dále až na rozcestí Tri Studničky, výchozím to bodem při výstupu na Kriváň. Druhou stezkou je ta červená, která míří právě k Chatě pod Rysmi, na Rysi a dále do polské části Tater.
Jak jsem už psal, cílem byly Rysy a tak jsem tedy pokračoval po červené. Zde se již chůze zpomaluje díky prudšímu stoupání. Terén je stále schůdný, místy v podobě kamenného chodníku, na kterém se s přibývajícími metry začíná objevovat i sníh.
Situace je stále dobrá, dostávám se do blízkosti Žabie ples, které se nachází ve zhruba 1920 m. V těchto místech začíná sněhu přibývat, potkávám také jeden mladý pár. V těchto místech už musím opatrně našlapovat, protože objevují na chodníku pasáže, které jsou pokryté zledovatělým sněhem. Dostávám se na dohled k železným schůdkům, které jsou ve výšce cca 2000 m a které usnadňují cestu přes hřeben. Zde se pomalu, ale jistě mé představy o zdolání hory rozplývají. Sněhová přikrývka není vysoké, ale i ta minimální vrstva pokrývající okolí stezky je tak ledová, že si netroufám bez nesmeků pokračovat. Pár, který jsem potkal byl na situaci připraven a tak může pokračovat dále. Já se otáčím a mířím zpátky na rozcestí. Po cestě potkávám postupně cca 40 lidí, někteří opět vypadají jako by šli na procházku okolo Štrbské plesa. Docela mi pak vrtá hlavou, kam až všichni došli. A jak jsem odpoledne potkal jednoho pána, vypadalo to, že ten se situace nezalekl a dostal se nejméně k chatě (potkali jsme se v odpoledních hodinách na rozcestí mezi Kôprovským štítem a Rysmi). Což mě trochu mrzelo, protože nejspíše se přes tuhle pasáž dostal (a vím s jistotou, že ten nesmeky ani jinou výbavu neměl). Ale to nevadí.
Protože jestě zdaleka nebylo ani poledne a já opět stál na rozcestí Nad Žabím potokom, uvažoval jsem co dál. Říkám si "jedno pleso už mám za sebou, co takhle zvolit druhou stezku na rozcestí a vyjít aspoň k Hincovu plesu nebo tam, kam to jen půjde?". A bylo rozhodnuto.
Tato stezka po chvíli začne poměrně prudce stoupat a zdá se mi tedy náročnější než Rysy ve stejné výšce před nějakou tou hodinkou. Stezka místy kopíruje Hincov potok, tedy malý tok, jenž stéká do údolí právě z Veľkého Hincova plesa. Než k němu dorazím, procházím kolem Satanova plesa a Malého Hincova plesa.
Po 2 kilometrech z rozcestí se dostávám k Veľkému Hincovu plesu, které obepínají skaliska kolem. Před sebou vidím špičku Kôprovského štítu, ale také serpentovitě klikající se stezku nahoru. Byť jsem dosáhl pozměněného dnešního cíle, rozhoduju se pokračovat dál, i když sníh i zde přibývá. Štěstí je v tom, že na této straně se paprsky slunce o povrch opírají skoro celý den a tak je sníh rozbředlý a chůze tak ne nebezpečná.
Po náročnějším a intenzivnějším výstupu oddychuju ve Vyšném Kôprovském sedle (2180 m). Vrchol hory odtud nejde vidět, neboť se hora v jedné části trochu láme. Stezka a kameny jsou poměrně dost pokryté sněhem, ale chůze není nebezpečná a směr stále dobře viditelný. Navíc se zde nachází několik turistů, kteří také vylézají nebo už i slézají dolů. Výstup je poměrně namáhavý a pomalejší. Dostávám se za zlom, kde se otevírají krásné výhledy a také konečně pohled na vrchol štítu. Dosáhnout vrcholu vyžaduje i trochu odvahy a rozhodného pevného kroku, protože stezka vede po úzkém zasněženém hřebínku, kde čekám, než projdou lidé, kteří míří dolů. Pak už jen kousek a člověk stojí ve výšce 2363 metrů.
Cesta zpátky je poté o něco jednodušší, byť na sněhu stále zrádná. Kochám se výhledy, které jsem si tak plně neužíval jako při výstupu. Cesta je stejná jako nahoru, samozřejmě časově kratší. Až k Popradskému plesu moc turistů nepotkávám, jde vidět, že v tomto období už o takový výšlap není zájem. Kdežto stezka Popradské pleso - Štrbské pleso bylo plné lidí. U Štrbské plesa, cílové stanici si jen říkám, že příště se na ty Rysy musím lépe připravit nebo jít ve vhodnějším počasí.
PS. Ten pytel s nevyneseným materiálem jsem musel vrátit zpátky do přístřešku, ne nenechal jsem si ho :)
