Veľký Rozsutec (1610 m) není nejvyšší horou Malé Fatry, ale pro mnohé je symbolem Malé Fatry a zároveň jednou z nejkrásnějších hor na Slovensku. Není se čemu divit, když spolu s Malým Rozsutcem se tyčí nad okolní zalesněnou krajinou dvě vápencová holé skály, připomínající velbloudí hrby. Zvláště pak v podzimním období skály vynikají v barevnosti lesa kolem.
TRASA na mapy.cz
Ubytování jsem měl ve Štefanové, z postele výhled na oba Rozsutce. Zároveň ideální místo na výšlap, neboť stezka začínala hned u penzionu. Na Rozsutce je možné se dostat hned několika směry, těmi nejfrekventovanějšími jsou určitě trasy ze Štefanové a Terchové. V obou případech jsou poblíž i placené parkoviště.
Jen pozor, v období 1. 3. - 15. 6. je stezka na Velký Rozsutec uzavřena.
Má cesta tedy začíná ve Štefanové po žluté, ale ať už jdete odtud nebo z Terchové, doporučuji vyrazit o hodinku dříve a udělat si okruh po Jánošikových dierách. Nevím jak jsou informace aktuální, ale jak na mapách, tak na cedulích podél cesty je jasně značeno, jakým směrem se chodí (po žluté směrem Terchová -> Štefanová, po modré směrem Štefanová -> Terchová). V praxi to však vypadalo tak, že jsem po modré míjel cca přes 100 lidí, jak si to štrádují přesně naopak, a po žluté nešel nikdo.
Ať už však půjdete jakkoli, Jánošikovy diery jsou kouzelné vápencové kaňony, které zdobí vodopády, kaskády a bystřiny a visuté lávky a žebříky. Nejedná se o nic náročného nebo nebezpečné. Na druhou stranu je dobré si dávat pozor, zejména na žebřících. Některé místa mezi skálami jsou velmi úzká, ale problém projít určitě není. Celý okruh nezabere mnoho času ani s dětmi, záleží však také určitě na tom, kolik lidí daný den má stejný nápad. Mnohé místa jsou tak úzká, že není možné nikoho obejít.
Po tomto okruhu se opět dostávám na rozcestí Podžiar, kde se nachází i salaš v sezoně s možnosti občerstvení. Odtud vede modrá trasa až do sedla Medzirozsutce. Právě tento úsek (Podžiar - sedlo Medzirozsutce) vám bude připomínat např. naši stezku Bílou Opavu v Jeseníkách. Jen s tím rozdílem, že je delší a "technicky náročnější". Nachází se zde více mnohem více žebříků a také několik řetězů. Zvládnout to však může každý, jak jsem viděl, dokonce i městští turisté v botaskách a riflích (ale v závěru určitě ne čistí). Tato část se dá zvládnout rychle (mezi jednou až dvě hodinami), ale opět záleží kolik turistů se v daný den na cestě nachází. Také doporučuji volit stejný směr jako já. Ne že by byl nějaký problém při opačném směru, ale exponované úseky je určitě lepší vylézat než slézat.
V sedle Mezirozsutce je překrásný výhled na Malý Rozsutec, který je odsud necelý kilometr. Já však mířím na druhou stranu červené trasy a tedy na necelé 2 kilometry. Byť je vrchol kousek, stoupání je poměrně náročné a prudké a nejeden člověk se zde poměrně zadýchá. Po delším úseku lesem se dostanete na malý hřebínek, odkud až na samý vrchol Rozsutce budeme mít nádherná panoramata na okolí Malé Fatry, také na Nízké a Vysoké Tatry. Čím více se člověk blíží vrcholu, tím je výstup náročnější. Stezka vede skalnatým terénem, někdy je lepší si pomoci i rukama. Těsně pod Rozsutcem je rozcestí, odkud lze možné druhou stranu slézt dolů a nebo vyjít posledních 150 metrů na vrchol a dostat se tak do výšky 1610 metrů, tedy o sedm metrů výše než na Sněžku. Posledních 150 metrů není nijak zvlášť náročných (když už jste zvládli výstup až sem).
Poté, co jsem si užil zasloužený odpočinek na vrcholu, mířím po červené dolů do sedla Medziholie. Hned pod vrcholem se nachází krátký úsek zajištěný řetězem, který budí respekt, zvlášť při pohledu kolmo dolů do sedla Medziholie. Po zvládnutí krátkého úseku s řetězem je sestup z této strany více skalnatý, bez porostu s více výhledy na okolí. Jak je to příjemný pocit sestupovat a vidět ostatní, jak se drápou nahoru...
Sedlo a rozcestí Medziholie je křižovatkou několika tras a taky zde protíná stezka, kterou míří trekeři přecházející Malou Fatru. Na rozcestí je možné pokračovat například dále po červené na Stoh (1608 m), já však mířím po zelené zpět do Štefanové.
Tato závěrečná část, která opět končí ve Štefanové je už jednoduchá, lesní cestou bez náročných pasáží. Proto doporučuji, pokud plánujete Rozsutec obejít dokola a nevracet se stejnou trasou, je vhodnější volit směr jako já (není však problém jít naopak). Pokud by vám nevadila cesta stejná tam i zpět, tak mnohem méně náročná (ale ne tak zajímavá) je vyjít po zelené a červené přes Medziholie. Delší a náročnější je pak po modré a červené od Podžiaru.
Výstup na Veľký Rozsutec je fyzicky náročnější, avšak zabere jen pár hodin. Za námahu vás odmění různorodostí výstupu (výstup po žebřících přes vodopády, vápencové skaliska...) a dalekými výhledy. A pokud uvažujete trasu i s dětmi, věřte, že i ty takoví se zde najdou.
