24 hodin v Torontu


Při stráveném čase v USA následovala cesta zpátky domů. Při koupi letenky jsme však využili pro mnohé nevýhodný více než dvaceti čtyř hodinový přestup v Torontu. Z nevýhodné letenky se tak rázem stala letenka výhodná a já tak po zhruba dvaceti letech mohl opět navštívit Kanadu a tohle nádherné město.
Cesta z NY do Toronta byla skoro o hodinu rychlejší než se plánovala (že by příznivý vítr?). Ale aby si člověk hodinového bonusu neužil, strávili jsme ho na torontské ranveji a čekali zhruba tu hodinu, až budeme moct „zaparkovat“.
Protože je v Kanadě úředním jazykem kromě angličtiny i francouzština, nechybí všechny cedule v obou jazycích. Celníci mě také vítají oběma jazyky. Ze základní školy si pamatuju ještě pár základních frází a tak alespoň zdravím „bonžůr“. Kontrola je poměrně rychlá a bezproblémová. Stejně tak cesta z letiště. Ta nejdříve vede Skytrainem na zastávku metra. Odtud je již cesta jednoduchá tam, kam člověk potřebuje. Po stráveném týdnu v USA nastává mírný šok při pohybu v metru. Metro velmi přehledné, čisté a bez davů mačkajících se lidí. Co se mi také líbilo, byly „tokeny“, což jsou žetony mincové podoby, které se vházejí do automatů k průchodu do metra.


Bydlení jsme měli přes Airbnb v klasické zástavbě na sobě nalepených úzkých domečků blízko centra a metra. Bydlení to bylo parádní s výhledem na CN Tower. Toronto na mě působilo velmi čistě, klidně a bezpečně. Byť je CN Tower obklopena mrakodrapy, celkově Toronto vypadá poměrně jako předměstí nějakého velkoměsta. Pokud mi paměť slouží dobře, za ty roky zde přibyly skleněné monstra, ty však jsou naštěstí v míře, která ještě město nehyzdí. Protože byl příjezd do centra ve podvečerních hodinách, ulice byly plné mladých lidí. Ne, není třeba si představovat noční Prahu 1 nebo Stodolní v Ostravě. Určitě by se tu i takové ulice našli, ale vše zde plyne s klidem, která člověka až zarazí. Možná je můj pohled zkreslený po hektické USA a New Yorku, ale čerpám také z minulosti, kdy jsem v Kanadě pobýval cca rok.

Protože dvacet čtyři hodin na Toronto není moc, musel se vyřešit základní problém – co v Torontu vidět? Varianta první – projít si centrum, varianta druhá – udělat si výlet k Niagarským vodopádům. Protože spojení (Toronto - Niagara), které by zaručovalo bezproblémový zpáteční příjezd do Toronta a následný přesun na letiště, nebyl úplně jistý, bylo rozhodnuto.

Výhoda Toronta je fakt, že vše podstatné se nachází v samotném centru (Old Torontu), které se dá bez problémů projít pěšky za pár hodin. Navíc člověk skoro s každého místa vidí CN Tower, skvělý to orientační bod. Protože Toronto leží na břehu Ontarijského jezera, určitě stojí za to zajít zde a projít se kolem této vodní plochy. Zde také začíná naše procházka. Zastavujeme v mini parku Ireland park, kde stojí pět bronzových soch až hororových chudých postav. Jak jsem se později dočetl, jedná se o sochy, jenž se vážou k událost velkého hladomoru někdy kolem roku 1845. Z parčíku jde krásně vidět na Billy Bishop Toronto City Airport odkud z malinkého ostrůvku vzlétají a přistávají malé letadla.
Pokračujeme po pobřeží, kde se nachází malý přístav a míříme k CN Tower.





CN Tower s přilehlým baseballovým stadionem (Rogers Centre) je ikonou Toronta. Určitě stojí za to navštívit tuhle 553 metrů vysokou telekomunikační věž. Prosklený výtah vás vyveze až do otáčejícího se prstence, kde má člověk Toronto jako na dlani. Nachází se zde také prosklená zem s výhledem pod sebe. Některým se dělá špatně už jen při pohledu dolů, ti odvážnější si na prosklenou zem i lehnou.
Po chvíli směrem na východ lze dojít i k hokejovému svatostánku, k Air Canada Centre (domácí stadion Javorových listů).



Zde opouštíme pobřeží jezera a míříme mezi uličky města směrem k náměstíčku s Old City Hall. Ještě předtím však procházíme kolem budovy Hokejové síně slávy (Hockey Hall of Fame). Pro hokejové nadšence určitě povinnost navštívit.

My však už stojíme na malém náměstíčku s Old City Hall - radniční budovou s krásnou věží s hodinami postavenou v novorománském stylu (díky wikipedie). Pozornost turistů na tomto místě více upoutává spíše velké 3D písmena "Toronto", u kterého se všichni fotí. 
Následně se úmyslně "ztrácíme" v uličkách, nasáváme atmosféru, hledáme a následně kupuje věci na památku a také si jdeme odpočinout do pizzerie. Čas utíká a my míříme zpátky k našemu azylu. Po cestě ještě nacházíme velmi pestře pokreslenou uličku Graffiti Alley.




Pro zavazadla přicházíme v odpoledních hodinách, po cestě na metro utrácíme poslední peníze a s předstihem míříme na letiště, kde pomalu ale jistě naše cesta po USA a Torontu končí.