Tři týdny v Thajsku


OBSAH (kliknutím na kapitolu v obsahu se přesuneš na danou kapitolu)

POPIS DNŮ

DEN 1: Cesta přes půl světa
V Praze je něco málo pod patnácti stupni a my na letišti Václava Havla obhlížíme naše letadlo. Tím je Airbus 380, prozatím druhé největší letadlo a největší dopravní vůbec. Něco po 15. hodině sedíme a brzy i letíme. Čeká nás šesti hodinový let do Dubaje, kde budeme mít dvě hodiny na přestup směr Bangkok. Tam dosedneme za dalších zhruba šest hodin. Let mě osobně poměrně utekl a my zhruba po čtrnácti hodinách dosedáme v Bangkoku na mezinárodním letišti Suvarnabhumi. Tady trávíme čekáním nějakých pět hodin na let do Krabi.
Nastupující únava z cesty trochu brzdí první dojmy z Thajska. Byť zatím pouze z letištního prostředí. Vnitrostátní let absolvujeme s Bangkok Airways, takže máme to štěstí a na let čekáme v jejich salonku, který nám skýtá potřebné pohodlí k odpočinku. Se začínajícím se stmíváním začínáme vzlétat a v roušce tmy přistáváme v Krabi, které nás vítá krátkým deštěm. Vylézáme ven a absolvujeme první souboj ve smlouvání. Myslíme, že jsme prohráli, ale časem budeme úspěšnější. Z letiště na Ao Nang se dostáváme taxíkem za 400B za 4 osoby.

Je něco kolem osmé hodiny večerní a my se konečně ubytováváme. Házíme batohy na pokoj a jdeme poprvé nasát thajskou atmosféru. Procházíme se po pláží, zkoušíme teplotu moře, seznamujeme se s prvními thajskými stánkaři. Únava je ta tam a nakonec jdeme spát poměrně pozdě, natěšení na první celý den v Thajsku.




DEN 2: Ao Nang - první thajský den
Vstáváme do prvního thajského rána. Z terasy nyní vidíme to, co nám bylo v noci ukryto – vysoké porostlé skály naproti ubytování, moře a pláž po pravici. Absolvujeme první nákup snídaně. Protože stánky jsou po ránu ještě zavřené, využíváme všudypřítomné obchůdky – nejčastěji 7eleven nebo Family Mart. Zvlášť 7eleven je obchod, který budete vídat skoro všude v Thajsku. 2 litry vody za 14B je úplné nic, stejně jako různé sladké pečiva plněná kokosem, banánem apod. Říkáme si, že pečivo nebudeme vůbec jíst, nakonec to byla naše třídenní ranní tradice v Ao Nang.
Pod námi se rozprostírá pláž Ao Nang Beach, na kterou to máme z ubytování maximálně dvě minuty. Byť je dlouhá a čistá, moc lidi zde nenajdete. Míříme směrem doleva na pláž, která je na první (i druhý) pohled skryta. Jakmile se totiž dostáváme na konec pláže Ao Nang Beach, vypadá to, že útesy a džungle zabraňují dalšímu průchodu. O kousek dál však vede lesní cestička po dřevěné lávce na pláž Pai Plong Beach. Poprvé zde potkáváme opice, které se potulují blíž, než by se nám líbilo. Neuplynuly ani víc jak tři minuty, co jsme se poprvé s opicemi setkali a jedna už nám rve igelitový sáček a utíká pryč s ukořistěným sójovým mlékem. Poučení po zbytek pobytu zní – před opicemi mít vždy vše schované (a že se to několikrát vyplatilo).
Na pláž to bylo cca 15 minut, ale stojí to za to. Na pláž se člověk musí zapsat do knihy příchodů a odchodů, pláž mají na starost hlídači, kteří pláž s praky hlídají před opicemi. Den se nese ve znamení odpočinku, po skoro dvou dnech cestování se nám tohle nic nedělání náramně hodí. O to víc, že na pláži se během té doby vystřídá maximálně dvacet lidí. Nebýt resortu, který se zde nachází, připadáme si jak na opuštěném ostrově (což budeme zažívat poměrně často).
Pozdější odpoledne věnujeme k objevování Ao Nangu. Turistické centrum se klikatí kolem pobřeží po jedné dlouhé promenádě. Cesta zabere klidně i přes hodinu, což nám taky tak trvá. Projít všechny ty stánky a obchůdky zabere čas. Naši pozornost upoutává velmi nebezpečně a vtipně řešené elektrické vedení, které lemuje promenádu (viz fotky níže). Po cestě zpátky si dáváme svůj první shake za 40B – půl litr passion fruitu s ledem a mlékem. V Ao Nangu taky pociťujeme snad největší nápor „naháněčů“ za celou dobu. Po celé promenádě vás všichni stánkaři oslovují, abyste své peníze utratili právě u nich – ať už jde o obchody s oblečením nebo restauraci za super ceny. U nás obchodníci útočí slevami typu 1+1 nebo cenami 199 Kč, v Thajsku zas všude ke všemu říkají „happy hour“. Ukecáváme první klasickou večeři v Thajsku. Dáváme si všichni Pad Thai, každý na jiný způsob – 100B za porci. Což je vlastně poprvé a naposled, co jsme měli takhle „drahé“ jídlo v Thajsku. Na druhou stranu jsme se shodli, že porce byly velké a jídlo chutné.
Také se pomalu učíme smlouvat a daří se nám snížit ceny za magnetky. Po návratu na guesthouse si domlouváme první výlet – celodenní trip „4 Islands“. Při domlouvání výletů buďte obezřetní (viz Tipy, rady, postřehy). Večer zakončujeme na terase guesthouse, sledováním života v ulicích Ao Nangu a kecáním s mladým polským cestovatelem, se kterým se bavíme „každý po našem“ (my ze Slezska to máme do Polska co by kamenem dohodil), občas si pomůžeme anglickým slovíčkem.







DEN 3: Výlet 4 Island
V osm nás vyzvedává Thajec, který po cestě posbírá ještě pár dalších osob. Jakmile jsme plní, míříme na místo, odkud vyráží mnoho jiných výletníků. Dostáváme na tričko nálepku, aby poznali, kterého výletu se účastníme. Ujímá se nás sympatický spíše Ind než Thajec. Ten nám sděluje celý program výletu, poté vyrážíme na místo, kde je snad 40 longtailu. Na jeden z nich nasedáme spolu s dalšími 14 osobami a vyrážíme vstříc poznávání.
První naší zastávkou je Tup Island, což jsou dva malinké ostrůvky (nebo spíše jeden ostrov), který je spojen úzkou písčitou cestičkou, která je však přístupná jen po několik hodin, kdy je odliv. Zde máme necelou hodinu rozchod. Na tomto místě potkáváme nejvíce lidí za celou dobu. Hodně lidí na velmi malém prostoru. Takové prostředí si nepřejete. Zároveň nás to trochu vystrašilo – snad nebude každý takový výlet a každé takové místo, které navštívíme?! (Odpovím dopředu – bylo to naštěstí jedno z mála přeplněných míst).
Poté míříme na Chicken Island, ostrov který má ve svém čele skálu, jenž připomíná hlavu slepice. Kolem ostrova však jen projíždíme a míříme ke Ko Poda. Zde nejdříve hodinu věnujeme šnorchlingu. Korály nejsou nijak barvité a živé. Rybek je zde poměrně dost, ale spíše ty méně zajímavé a malé. K zábavě nám to však stačí, rybky se totiž nezdají a nebojí. Jakmile se jich k nám více přiblíží, sebevědomí jim stoupne, moc se nebojí a začínají nepříjemně „kousat“.
Po potápění již míříme na samotný Ko Poda. Právě za tento ostrov platíme 400B navíc – poplatek za národní park. Zde nám také průvodce rozdá obědy (rýže se zeleninou a asi kuřecím masem). Ostrov není ničím zvláštní, tedy až na ikonickou skálu, která se tyčí v moři kousek od pláže. Při pohledu na ní si říkáme, jak je ta příroda mocná a dokáže něco takového utvořit. Zde si také více pokecáme s naším průvodcem, který si nás (nejvíce asi mě) oblíbil a bavíme se o Thajsku. Říká nám, jak ještě před pár lety zde lidi moc nejezdili, jak všechno bylo pěknější a hlavně čistější. Stěžuje si hlavně na Číňany, kteří si dle něj ničeho neváží. Přišlo mi, že jim přičítá největší podíl na tom, jak to nyní vypadá (teda pokud jde o turistické hledisko).
Následuje snad nejznámější místo Krabi – Railay. Nachází se zde úžasné skalní útvary, které stojí za to vidět. Jsme však rádi, že zde míříme jen na výlet a nakonec jsme upustili od původního záměru být zde ubytovaní. Místo je to malé a nedá se zde dostat jinak než lodí. Navíc se zde stále valí výletní lodě, takže už tak malé pláže jsou přeplněné. Navíc si nemyslím, že je zde něco speciálního, aby to stálo za vícedenní pobyt. Railay si člověk stihne prohlédnout během výletu. Nachází se zde také jeskyně Princess Cave, která je plná dřevěných penisů – ano správně, místo se symbolikou plodnosti. Určitý čas zde také věnujeme vyblbnutí se ve vodě, jsou větší vlny, tak máme o zábavu postaráno. Kolem čtvrté máme sraz zpátky u longtailu a míříme zpátky.
Trochu jsme se obávali, že zpátky si budeme muset zařídit vlastní odvoz (po připlutí zpátky tam, kde ranní cesta začala), ale v ceně je dokonce i odvoz zpátky do Ao Nangu k ubytování. Než nás odvoz vyzvedává, naposled kecáme s průvodcem, loučíme se a míříme zpět.
Výlet bych hodnotil určitě kladně. Člověk během dne uvidí plno krásných míst a zažije plno zážitků. Určitě podobné možnosti využijte (a výletů je na výběr více). Pokud bych mohl radit, určitě navštivte Railay a Ko Poda.
Večer věnujeme opět zákoutím a procházkám po centru Ao Nangu. Míříme také od centra směr Krabi (tedy jinou cestou než včera). Čím více míříme od ruchu, tím více nacházíme levnějších stánku s jídlem a různými pochutinami. Dávám si tak výborný a sytý Pad Thai se zeleninou na zeleném kari (nakonec mé druhé nejlepší jídlo v Thajsku – na první přijde také řada). Lahoda. Ochutnáme také další varianty shakeu a různé sladké a slané dobroty za pár korun.

Po cestě zpátky si ještě zajišťujeme cestu na Ko Jum. Shánění bylo docela zajímavé. Prošli jsme určitě více než 7 míst, kde nabízely cestu na Ko Jum. Všude však byla cena 400B. A bylo vtipné, že vždy po dotazu, kolik nás to bude stát, zvedli telefon a volali někomu. Napadlo nás, že vždy volají na stejné místo, tedy asi přístav v Krabi, proto byla cena stejná. Možná je to úplně jinak, ale tak jako tak byl průběh vždy stejný. Poté jsme narazili na velmi mladého Thajce a říkám mu, že už jsme 7x slyšeli stejnou cenu a chceme cenu nižší. Šlo vidět, že ještě netrpěl syndromem vyhoření a chtěl nám udělat cenu. Což se nakonec podařilo a my měli cestu 350B za osobu. Slušné završení dne. Nejde tak ani o ušetřené peníze (50B je poměrně nic), ale spíš o to, že jsme pro jednou vyhráli thajskou sportovní disciplínu smlouvání.





DEN 4: Ko Jum - Ostrov ve jménu ráje a trosečníka
Dopoledne nás v 10 hodin nabírá dodávka s mladým Thajcem. Naskakujeme na korbu a vyrážíme. S myšlenkou, že vyzvedneme ještě pár turistů z jiných ubytování (což tak většinou funguje - řidič  dostane seznam, kde všude má zastavit a kolik osob nabrat, dokud není auto plné). Náš řidič však buď teprve začínal svou kariéru řidiče, nebo se přistěhoval, každopádně mu trvalo více než hodinu, než jedno konkrétní ubytování našel. Jezdili jsme pořád tam a zpátky, co chvíli zastavoval, odbíhal do obchůdků a snažil se přijít na to, kde dané ubytování je. My na korbě jsme to naštěstí sledovali s humorem, který se ale s ubývajícím časem ztrácel, protože jsme měli obavy, zdali stihneme loď. Zdržení se se naštěstí výrazně nad odjezdem lodí neprojevilo - stejně jsme ještě čekali v přístavišti. Zde si nás také "označkovali" podle toho, kdo kam míří, abychom nastoupili na správné ferry. Nastoupili jsme na tu, co pluje na Ko Lantu. Cesta na Ko Jum trvala cca 2 hodiny. Ostrov jde poznat již dálky svým zeleně porostlým vrcholem na severu ostrova. Zastavili jsme s ferry na moři zhruba dva kilometry od břehu. To se už s rachotem blížily longtaily, na které jsme docela adrenalinovým způsobem přestupovali (na vlnách přeskakovat s báglem z ferry na kocábku není úplně sranda). Longtailem jsme jeli na jih ostrova kde je něco jako hlavní vesnice s malinkatým molem. Tady nás čekal džíp, který nás odvezl do Golden Pearl Beach Resortu. Opět se ukázala skvělá thajská dopravní logistika turistů (že by si zde třeba Česká pošta udělala exkurzi?).

Čekal nás šok. Příjemný. Tak krásné ubytování jsme ani podle fotek nečekali. Naše bungalovy byly vystřižené jako z nabídky líbánek pro boháče. Hned nám začalo pršet, ale ani ne za hodinu bylo po všem a my měli aspoň čas si odpočinout. Zamířili jsme na pláž, kde jsme si připadali jako praví trosečníci (v podstatě jako na celém ostrově). Kilometry pláží lemované palmami bez jediného turisty. Využili jsme toho a šli se projít. V jednom okamžiku nastal malý šok (tentokrát ne tak pozitivní). To když se objevil mořský varan jen kousek od nás. Ačkoli se nás (nejspíše) bál více jak my jeho, raději jsme se rychlým krokem vrátili. Zbytek dne jsme strávili v blízkosti našeho resortu. Resort má recepci s restaurací ve tvaru lodě hned na pláži, kde jsme také povečeřeli a měli tak nádherný závěr dne se západem sluncem s výhledem na moře.









DEN 5: Ko Jum - Na skútru přes celý Ko Jum
Při brzkém ránu pršelo, ale než jsme se vyhrabali, opět se vyčasilo. Po snídani - omeleta s rajčetem a cibulí 50B, borůvkovém cupcaku 70B, jsme byli rozhodnuti, že si dnes půjčíme skútry a projedeme si celý Ko Jum. Pokud jsme si všimli, tak všude i v našem resortu skútry půjčovali za 150B na 4 hodiny nebo 250B na celý den. Chtěli po nás pasy, což jsme z bezpečnostních důvodu nechtěli dávat a tak se spokojili s jejich kopií. Helmy jsme si museli vyžádat, z čehož byli docela vykulení (nikdo a to doopravdy nikdo z místních helmu na skútru za celou dobu našeho pobytu neměl). Tady totiž řídí skútr i mladší děti deseti let (a v jednom okamžiku jsme viděli skútr, který řídilo cca osmiletá holčička a za ní na skútru seděly další tři malé děti). 
Naposledy jsem na skútru seděl někdy v patnácti letech (ostatní nikdy), takže jsme si pro jistotu nechali vysvětlil, jak se tahle divoká mašina ovládá a zda se dá vůbec ovládat (není sranda něco podcenit, nikdy nevíte, v jakém stavu skútr je). Ochotně nám skútr předvedli, my si je pro jistotu vyfotili (všechny oděrky) a vyrazili. V nádrži jsme ještě něco málo měli a už jsme si to mířili na sever. Nelze se zde ztratit, vede zde pouze jedna betonová cesta, kterou lemují obydlí zdejších obyvatel. Jsou zde pouze dvě odbočky (obě končí v malinkatých přístavech). Cesta na sever se ke konci mění ve sjízdný tankodrom. Beton v jednom místě střídá hlína. Cestu zde lemují banánovníky, místy i kaučukovníky. Pokud nám přišel střed ostrova, kde jsme byli, jako ráj trosečníka, nevím jak popsat sever ostrova. Zde není kromě sotva 10 dřevěných chatrčí vůbec nic. Dlouhá nekončící pláž s blízkým nejvyšším bodem ostrova v nás evokoval Trosečníka s Tomem Hanksem. Procházíme se, na chvíli odpočíváme a poté míříme zpět. Odbočujeme první možnou odbočkou, kterou jsme předtím míjeli a míříme do přístavu. Zde se žije tradičním životem, byť se do úzkých uliček pomalu dostávají klimatizované obchůdky. Abych byl přesný – klimatizovaný obchůdek. Stále však po uličkách běhají slepice a na vodě stojí chatrče na dřevěných nohách, které jsou po přílivu pod vodou. Na jedné verandě  kupujeme od starší ženy dva ananasy. 1 kus 10B, za opracování a nakrájení dalších 10B. A ta chuť? Nic dalšího sladkého by člověk celý den už ani nepotřeboval. Zde také strávíme nějakou chvíli a míříme na úplný jih ostrova. Protože ručička paliva ukazovala již od vyjetí pořád stejně, v jednom okamžiku skútr začal kuckat a já věděl, že je zle. Jaké jsme však měli štěstí, když doslova na metr přesně jsme setrvačností dojeli k snad jediné pumpě, která zde stojí (tankovaní se totiž v drtivé většině případů řeší koupi litrové sklenice vína). Půl litr za 20B. Tankujeme litr a fičíme. Dorážíme na jih do asi takové největší vesnice na ostrově. Je zde dokonce i škola. Dáváme si tady oběd. Už na Ao Nangu jsem si zamiloval green kari a tak si dal rýži se zeleninou na green kari za 70B. Obědy se zde pohybují kolem 60B až 150B. Procházíme si vesnicí, snad každý místní nás s úsměvem zdraví. V jednom obchůdku se zastavujeme a povídáme si s majitelkou. Dozvídáme se, že zde jezdí více Čechů, paní nás umí i česky pozdravit. Říká nám, že zde jezdí starší páry, které zde pravidelně tráví několik měsíců, kdy si pronajímají celé domečky (no jo, pěkný důchod). Poté míříme zpátky, odbočujeme ještě poslední možnou cestou, kde však nic moc zvláštního není a tak míříme zpět. 
Je dobré, že půjčení skútru na celý den znamená doopravdy 24 hodin. Pro dnešek už zůstáváme na pláží. Nedá mi to a sám vyrážím na druhou stranu pláže. Za blízkou skalkou se skrývá na útesu opuštěný trosečnický bar. V dáli vidím ve stromech postavené obydlí, tak pokračuji v cestě po pláží. Vypadalo poměrně blízko, ale nakonec jsem musel přelézt přes kamenitou pláž, brodit se vodou (potulní psi na pláži se do vody neodvážili a já se neodvážil po pláži kolem nich), takže se mi cesta docela protáhla. Podél pláže se ukrývá jen pár resortů, které však obývalo snad jen všudy všeho 10  lidí. Pláž je zde však pěknější, vstup do moře nekazí kameny jako u našeho resortu. Dělám fotku stromového obydlí a mířím zpět. Vracím se až pomalu při západu slunce, překonávám kamenitý útes, který jsem zdolával již při cestě tam a co nevidím - dalšího varana jen kousek ode mne. Pokud by se na mě vyřídil, asi bych měl v daném terénu a místu smůlu. Naštěstí to bral druhým směrem a během chvíle se schoval v noře. Na nic nečekám a přeskakuji kameny, jak jen nejrychleji můžu. 
Na večeři si dáváme hot pan s rýží. Hot pan není nic jiného než horká pánev, plná zeleniny, kterou před vámi zapálí a poté na ní hodí zeleninu, aby se "doorestovala". Celé je to ve výborné šťávě, kvůli které to mělo tu skvělou chuť.
Také si domlouváme odvoz na zítřejší den na Ko Lantu. Už v přístavišti nám paní říkala cenu 350B za Ferry. Řekla však, že to stačí ve svém resortu objednat. Takže pro nás bylo překvapením, když večer cena ta ferry byla 400B za osobu. Nakonec cena zůstala přesně taková, neměli jsme ani moc na výběr. Zde nejsou žádné varianty, jako jsme měli na Ao Nangu. 

















DEN 6: Ko Lanta - Seznámení se s Ko Lantou
Ráno jsme využili ještě skútry a zajeli si koupit banány (1kg - 30B) a dragon fruit (1ks 25B). Skútry poté vracíme a ani si je neprohlídli. Zbytek dopoledne jsme strávili u moře a v houpací síti. Něco po poledni nás vyzvedává džíp, odváží do přístavu, kde longtailem míříme opět na otevřené moře. Z počátku jsme se trochu báli, že za rachotu motoru longtailu poplujeme až na Ko Lantu. Nakonec jsme zůstali stát. Začalo zhruba hodinové houpání se a čekání na ferry. Thajci si prostě s časem hlavu nelámou. Raději však dříve, než aby nám ferry odjel. Později přijíždí ještě další longtaily a čekáme všichni. Nástup na ferry z houpajícího se longtailu bylo stejně zábavné a napínavé jako opačný postup před pár dny. Naštěstí jsme všichni v suchu přestup zvládli. Po necelé hodině doplouváme na Ko Lantu.
Poznat ho je poměrně snadné. Lodě připlouvají do severního Saladonu, kde kousek od přístavu spojuje most dvě části Ko Lanty. Hned po došlápnutí na pevnou zem jsme přivítání 10B poplatkem za úklid ostrova. Druhé vítání nás čeká od taxikářů, naháněčů apod. Všichni o nás a o jiné bojují, my zase bojujeme o cenu s nimi. Nakonec se spokojíme z původních 400B na 200B za 4 osoby. Cesta vede kolem pobřeží, která je lemovaná z obou stran různými přístřešky, restauracemi, resorty apod. Vše v jednoduchém stylu. Jde vidět, že zde ještě tak nějak panuje klid, ale určitě se za pár let vše změní a spíše Ko Lanta bude připomínat např. Ao Nang než Ko Jum. V prvním ubytování na Ko Lantě nás vítá recepční ladyboy, který si nás hned oblíbí. Snaží se nám již dopředu zajistit zadarmo odvoz do dalšího ubytování na Ko Lantě. Také nám hned nabízí jeden z možných tripů za bezkonkurenční cenu. Na letáku je např. cena 900B za osobu, nám by to dal za 600B. Dokonce nám ukázal doklady o zaplacení, které měl v posledních dnech a nekecal. Opravdu nám asi chtěl udělat cenu. My to však nevzali s tím, že si to chceme nechat promyslet. Nakonec jsme to nevzali a nikam nejeli, asi taky proto, že nám výlet znechutil tím, že za námi co chvíli chodil a ptal se, jestli jsme se už rozhodli. 
Zbytek dne jsme strávili v resortu, buď ve vlnách moře, nebo u bazénu. Večer jsme už klasicky šli prozkoumávat ulice. Ta je zde prakticky jedna jediná, táhnoucí se do severu na jih, ale mnohem rušnější než ta na Ko Jum. Oblíbili jsme si zde jednu restauraci, kde jsme chodili pravidelně po celou dobu pobytu. Ochutnali jsme zde také massaman - světové jídlo roku 2011 a pro mě asi nejlepší jídlo pobytu v Thajsku (těsné vítězství nad Pad Thai se zeleninou na zeleném kari). A právě zde nám tuto polévku udělali nejlépe, za 80B. Pad Thai zde měli třeba za 70B. A porce opravdu veliké. Při druhé návštěvě jsme dostali džbán s vodou zdarma. Při příští návštěvě i ovoce zdarma. Což s přibývajícím pobytem nebylo úplně neobvyklé, ale i tak příjemné a milé.









DEN 7: Ko Lanta - Relax
Tento den byl věnován úplnému relaxu na pláži a u bazénu, což nám všem bodlo. Dočetli jsme knížky, nabrali síly a pořádně se opálili. Resort byl od hlavní tepny vzdálen asi dvě minuty chůze a dnes jsme zjistili, že v této uličce žije… další varan, tentokrát zas o něco větší než ti na Ko Jumu! Opět překvapení. Každý den jsme zde procházeli a zrovna předešlý večer jsme v místě jeho cestičky zkoušeli pevnost lián a trhali si banány.

DEN 8: Ko Lanta - Z místa na místo aneb Ko Lanta jižněji
Dnešek byl opět dnem odjezdu a příjezdu na nové místo. První ubytování na Ko Lantě, jsme brali jako takový odpočinkové, abychom nabrali síly na další objevování. A že to nejlepší mělo v příštích dnech přijít. Náš ladyboy nám chtěl domluvit cestu z Ko Lanty na Ko Phi Phi, kde jsme měli v plánu vyrazit za pár dní za 400B za osobu. My se však nenechali a za rohem na ulici jsme cenu dostali na 320B. Jaké nemilé překvapení pro ladyboye, který to bral docela smutně a nelibě (ne však vůči nám). Alespoň nám zadarmo domluvil odvoz do dalšího, jižnějšího resortu na Ko Lantě. Zde jsme se dostali něco málo po poledni. Zbytek tohoto dne jsme věnovali objevování života kolem resortu. Dohodli jsme se na příštích plánech a těšili se na zítřejší dobrodružství.



DEN 9: Ko Lanta – návštěva národního parku, vodopádu a Old Townu
Ráno jsme si přivstali, abychom si mohli co nejdříve půjčit skútry a vyrazit směr národní park Mu Ko Lanta National Park, který je na úplném jižním cípu ostrova. Skútry se půjčovaly hned u našeho resortu za pěkných 200B za den, což nám přišlo v pohodě i vzhledem ke stavu skútrů, které byly novější (nebo alespoň tak vypadaly a jezdilo se na nich dobře). Chtěli však po nás do úschovy jeden pas, kopii odmítli stejně tak jako cokoli jiného. Protože bylo ráno a ne všude bylo otevřeno a my nechtěli ztrácet moc času chozením a sháněním skútrů jinde, riskl jsem to a pas mu tedy dal. Zeptali jsme se, jestli s tím pasem neplánují nějaké nekalosti a zdali je to bezpečné (ano vím, otázka byla bezvýznamná, ale aspoň pro lepší pocit), na to se pán zasmál, že určitě nic nehrozí. Skútry jsme si tedy vybrali, vyfotili škrábance, vyfasovali helmy a vyrazili. Klasicky nádrže nebyly zrovna plné, takže jsme raději hned po pár metrech kupovali každý láhev chlazeného vína, pardon - benzínu. Ano, tak jako na Ko Jum i zde spíš člověk uvidí na prodej láhve s benzínem než nějakou pumpu. Litr zde stál 40B. Během dne jsme kupovali láhev ještě jednou za 40B a jednou jsme dokonce viděli i za 30B, takže pro jistotu jsme čepovali ještě jednou s tím, že se jezdí s lepším pocitem s plnější nádrží. To se nakonec i vyplatilo, neboť stejný skútr jsme si vypůjčili i na druhý den.
Cesta na jih byla jednoduchá, neboť vedla pouze po hlavní silnici pořád rovnou za nosem. Cesty jsou naštěstí v poměrně dobrém stavu a tak se jelo dobře. Překvapili nás pouze časté velmi prudké kopce, které byly někdy s více jak 15% převýšením. Naštěstí to naše skútry zvládaly bez sebemenších problémů. Za cca půl hodinu jsme dorazili do národního parku, respektive ke vstupu, který hlídá správa parku.
Za vstup jsme za osobu zaplatili 200B za skútr ještě 50B. Dostali jsme i malou mapku parku, která se hodila. Do parku se nedá dostat jinak, jedině po vodní hladině vlastní osou, takže pokud budete chtít NP navštívit, zaplatit budete muset. Za mě osobně bych návštěvu doporučil, byť teda NP není velký a není zde co moc dělat. Především se nám vyplatilo vyrazit hned z rána, do parku jsme dojeli a byli zde úplně sami a tak si mohli užít ničím nerušený zážitek. Nachází se zde na kopci maják, z kterého je však krásný výhled na dvě pláže, které se symetricky stáčejí a spojují jako dva půl měsíce. Poté jsme využili času a prostoru a zchladili se na pláží, která se zde nachází. Na samotném konci pláže je pak upozornění na medúzy, které mohou v některých případech i zabíjet.
V jednom okamžiku jsme si všimli opice, která se nám začínala pomalu hrabat ve věcech, naštěstí jsme z moře dorazili včas a opice utekla. Poté jsme si park prošli, to už se zde začínali objevovat lidé. Je zde budova správy NP, toalety a něco jako sámoška, která však měla na výběr jen nanuky a pití. Na druhé straně pláže od majáku pak začíná druhý možný zážitek, který park skýtá a to maximálně hodinu trvající okruh džunglí. V tom podnebí to dá docela zabrat, ale na druhou stranu pokud člověk neplánuje cestu na sever Thajska, je to jedna z mála možností, jak si sám v klidu alespoň trochu užít cestu džunglí, navíc po schůdné cestičce. Okruh končí hned pod vstupní budkou do NP. V parku jsem tak strávili cca 3 hodiny, byť pod NP si představujeme asi něco jiného, ani trochu jsme návštěvy nelitovali. Zvlášť doby, díky které jsme si lokalitu s majákem, a džunglí mohli užít úplně sami. Takže za mě – doporučuji. 
Následovala cesta zpátky, na mapě jsem si zjistil (ještě, že existují google maps), že se zde nachází jeden vodopád  Khlong Chak Waterfall a ten byl po cestě zpátky. Cesta vede kolem sloního trekingu, až k něčemu podobnému informační budce. Zde parkujeme skútr. Píší zde, že se platí 20B za hlídané parkoviště. To nás pobavilo, zvlášť když skútry všichni nechávají nehlídané úplně všude po ostrově. Dali jsme si zde taky banánový shake za 40B na osvěžení a vyrazili. Cesta vede džunglí místy blátem, místy potokem až po zhruba 30 minutách končí u menšího vodopádu. Nejedná se o nic velikánského, ale zážitek taky pěkný. Jak jsme doposud nepotkali pomalu žádného Čecha, tak zde jsme potkali hned tři skupinky Čechů – v džungli u malého zapomenutého vodopádu.
Protože jsme stále měli dobrý čas, rozhodli jsme se, že dneska sfoukneme i návštěvu Old Townu, který se nachází na druhé straně ostrova. Na skútrech jsme se již cítili jistě a řízení pro nás bylo zážitkem. Nejdříve je potřeba se dostat přes vnitrozemí ostrova a poté se jede opět podél pobřeží. Cesty opět sjízdné, provoz minimální a bezpečný. Jedeme něco přes půl hodiny. Začíná řídnout doprava i budovy. Dorážíme do nějaké rybářské vísky odkud cesta nikam nepokračujeme. Z místa jde poznat, že zde ještě turismus nedošel a žijí zde místní v tradičních domcích. Později jsme se shodli i na tom, že se netvářili ani moc nadšeně. Ptáme se, kde najdeme Old Town, ale tady jsme moc nepochodili. Poté jsme na mapě zjistili, že jsme se dostali na úplný jih ostrova (tentokrát z druhé strany) a Old Town přejeli a daná víska byla cikánskou vesnicí, která má již určitou historii za sebou. Následovala cesta zpátky - odbočku do Old Townu lze poznat podle jediné velké křižovatky.

Old Town je malebné malinké městečko s překrásnou uličkou, kterou lemují staré dřevěné domky. V jednom z krámku usmlouvávám nátělník s potiskem „Chang“ a paní je tak hodná, že nám dává levněji i smoothie za 40B. Tři druhy ovoce dle výběru, trochu ledu a cukru a je jasné, že zítra se zde znovu zastavíme. Začíná se stmívat a my míříme zpátky do resortu. Po cestě stavíme ještě u nočního marketu, kde místní prodávají zeleninu, ovoce, ryby, koření, oblečení apod. Shodneme se, že bychom byli hloupí, kdybychom nenavštívili klasické lokální trhy. Nakoupíme něco málo ovoce a nakonec se do resortu dostáváme až za tmy. Kousek od ubytování je malinký obchůdek, kde si kupujeme na večer vodu a taky velkého (0,7 l) Changa za necelých 60B. Hned naproti nacházíme taky pouliční krámek s palačinkami za 30B, paní je dělá výborné s banánem a mlíčkem, takže jsme zde měli na tři dny klasicky večerní scénář.











DEN 10: Ko Lanta – adrenalin v jeskyni a pohoda na skútrech
Na dnešek máme naplánovanou jeskyni Khao Mai Khew Cave, o které jsem se dočetl již před odjezdem. Trochu jsem se obával, abychom ji našli nebo abychom se do ní dostali, ale nakonec vše dobře dopadlo. Odbočka je z hlavní silnice značená, cesta poslední kilometr vede po „tankodromu“, který lemují kaučukovníky, ale my na skútrech už zvládáme vše. Dostáváme se ke skupině chatrčí. Vítá nás mladý ukecaný Thajec, který dokonce ví o ČR, stejně tak jako o tom, že jsme ještě před pár lety byli Československo. Říká nám informace o jeskyni ještě předtím, než si kupujeme lístek, to proto, abychom si případný zážitek mohli rozmyslet (viz dále). Ostatní se trochu obávali, já je překecávám a nakonec vyrážíme. Platíme 350B za osobu, pokud se nepletu, říká nám, že 200B je za to, že jeskyně je národní park, 150B pak za průvodce. Ještě před námi zde asi nějakou dobu čekaly dvě Francouzky, takže počítám s tím, že na prohlídku jeskyně se vyráží asi až při větším počtu lidí (nás bylo šest). Vede nás jeden místní, který si to kráčí pouze v „kroksech“ – v těch gumových nazouvacích botech. Už samotným zážitkem je půl hodinová cesta džunglí, kdy se vylézá po skále, který míjí menší vodopád. Cesta se dá však zvládnout. U vstupu do jeskyně dostáváme každý čelovku a adrenalinový zážitek začíná. Zapomeňte na chlad, osvícené a schůdné jeskyně jako v naších končinách. Zde je to pravý opak – snad 100% vlhkost a dusno, nebezpečné lávky z bambusů, kluzká zem a světlo tvořené pouze vlastní čelovkou. U nás by se za chození po po staletích tvořících se útvarech jeskyní pomalu zavíralo do vězení, zde se na to ohledy neberou a člověk může chodit a sahat všude kam chce. Nechci tím však říct, že by jeskyně byla zničená, ba právě naopak. Byl to úžasný, byť trochu nebezpečný zážitek. Nádherné neskutečně vysoké stěny jeskyně, krásné útvary a krápníky. Pak se dostalo i na poměrně velké pavouky, které průvodce označil za nebezpečné. Při posvícení si na ně, se jim stříbrně leskly oči, jinak by je člověk neměl šanci ani spatřit. Prvního jsme viděli zhruba v polovině cesty, poté se náš pochod jeskyní o to více zpomalil a čelovkou jsme předem prozkoumávali každý další krok, abychom náhodou na pavouka někdy nenarazili. Kromě pavouka jsme zde viděli gekona a krásného velkého brouka se zhruba 40 cm dlouhými tykadly. Na samém konci jeskyně byl námi „obávaný průlez“ o kterém nám říkal mladý Thajec. Jedná se o malý průchod skálou. Teda o průchodu se moc mluvit nedá. Člověk musí na všechny čtyři a musí skálou proplazit. Místa není mnoho, ale určitě jim proleze i prostornější člověk (problém by měl snad asi jen člověk, trpící stísněnými prostory). Perličkou je úplný závěr jeskyně, tedy jen cca 10 metrů za stísněným průchodem – část jeskyně, kde na stropě spalo stovky netopýrů. Jeskyně tedy byla dalším úžasný zážitek. Byť celí špinaví od bláta a mokří z vlhkosti. Při pohledu na našeho průvodce jsme nevěřili vlastním očím a říkali si, že on by byl jeskyní schopný projít čistě i v kvádru. Jeskyni určitě doporučujeme, zároveň však taky doporučujeme vzít si pevnější obuv – stačí tenisky, důležité je nemít např. žabky, ale také nemít strach.
Protože opět slunce pálilo a nám po zážitku z jeskyně vyhládlo, rozhodli jsme se opět si zajet do Old Townu. Benzínu jsme ze včera měli ještě dost a taky jsme se těšili na smoothie. Smoothie bylo o to lepší, když nám paní zbytek smoothie z mixéru hned dvakrát dolila. Kdyby to tak fungovalo i u nás. Odpočinuli jsme si chvíli v Old Townu a zamířili zpět do resortu, kde jsme strávili zbytek dne střídavě u moře a bazénu. Večer opět klasika na večeři do města (měl jsem massaman za 70B) a za paní na banánovou palačinku.

DEN 11: Ko Phi Phi – jiný ostrov, jiný mrav
Čekalo nás brzké vstávání, neboť nás čekal již v sedm hodin džíp, který nás odvezl do Saladanu na loď mířící do Ko Phi Phi. Cesta Ferry trvala zhruba něco přes hodinu. Na Ko Phi Phi jsme byli plní očekávání, jak jinak taky, když název těchto dvou ostrovů zná skoro každý a to zejména díky knihy/filmu – DiCapria z Pláže. Obydlený je Ko Phi Phi Don, kde také všichni míří, na Ko Phi Phi Leh, kde se nachází světoznámá Maya Beach se jezdí pouze v rámci výletu. Už z dálky Ko Phi Phi Don vypadá jako z nějakého fantasy filmu. Hned na molu nás „vítají“ 20B poplatkem za úklid ostrova (škoda, že to nejde nějak více poznat). Hned po prvním minutách lze taky poznat, že se jedná o úplně odlišné prostředí – to srší životem. Jelikož je ostrov malinký, uličky jsou zde naskládané těsně vedle sebe, lidé zde proudí jako mravenci skoro nepřetržitě ve dne v noci. Lidí je zde na malém prostoru opravdu hodně a zejména těch mladých, kteří zde přijíždějí za zábavou. Takže pro nás úplná změna po návštěvách Ko Jum a Ko Lanty. Člověk se zde dopravuje pouze chůzi a tak se prokličkováváme uličkami za centrum, kde trochu od všeho dění máme ubytování. Ubytováváme se v Phuphaya Seaview Resortu. Máme nádherný výhled z resortu od bazénu na městečko pod námi, takže se nějakou tu hodinku vyvalujeme v resortu a nabíráme síly. Odpoledne pak míříme dolů, zpátky do centra dění a objevujeme všechny zákoutí a uličky Ko Phi Phi. Obcházíme hlavní pláž a trávíme tak celý zbytek dne. K večeru si ještě zjišťujeme ceny za trip na Maya Beach a za ferry zpátky do Krabi. Jak to tak vypadá, tak pod 500B za celodenní výlet obsahující i Maya Beach to nepůjde, k ceně je nutné ještě připočíst poplatek 400B za národní park. Cestu zpět pořizujeme hned, ferry nás vyjde za osobu 300B do Krabi.





DEN 12: Ko Phi Phi – cesta kajakem, Phi Phi viewpoint a Loi Krathong
Ráno si v resortu půjčujeme kajak. Včera jsme se na něj ptali a domnívali jsme se, že nám sdělili 200B na 4 hodiny. Možná jsme špatně slyšeli, protože dnes to tak nebylo a cena 200B byla jen za hodinu. Moc se nám nechce šlapat do centra a smlouvat kajaky, takže to bereme. Díky dobré lokality do máme k Monkey beach kousek cca 15 minut pádlování. Jelikož jsme si ráno opět přivstali, opět jsme na malinkaté pláží sami. Cedule upozorňující na opice je zde nepřehlédnutelná, opice však naštěstí nikde nejsou. Pláž je zde krásně bílá, písčitá stejně tak jako voda – což vlastně platí pro celé Phi Phi. Po nějaké době se zde objevuje motorový člun, který zde vysazuje dva strážce národního parku a s nimi se jak na zavolanou objevují opice z džungle. Hned si to míří k naším kajakům, chtějíc prozkoumat útroby našich plavidel. To už ale s klackem v ruce strážci míří proti opicím, které utíkají. Hned měli pánové po ránu práci. Je dobré, že se takto hlídají pláže, které jsou však jinak opuštěné a nedosažitelné jinak než po vodní hladině (anebo tam jsou proto, aby vybírali poplatek na NP – neboť vedle cedule pozor na opice, byla cedule, která byla sice thajsky, ale poznal jsem 400B na této ceduli, což by odpovídalo částce za NP). Teď už se to nedozvím, protože jsme brali hned kajaky a jeli raději pryč. Namířili jsme to ještě k útesům, které jsme si mohli z blízka prohlídnout. Poté nás už čekala cesta zpátky k resortu. Nakonec jsme na kajaku byli něco málo kolem dvou hodin. Milým překvapením pro nás bylo, že jsme nakonec platili jen jednu hodinu.
Odpoledne jsme si zašli na viewpoint, tedy vyhlídkové místo, odkud jde vidět na ostrov z výšky. Věděl jsem o dvou cestách, ale díky našemu ubytování jsem přišel na třetí. Pro turisty, kteří se pohybují dole v centru, jsou známé ony dvě, jen pozor, kterou se vydáte – jedna je totiž zbytečně dlouhá, ta druhá je kratší. Která je která vám však bohužel nepovím, protože my zvolili tu třetí, jen díky tomu, kde jsme přebývali. Cesta nám totiž začínala hned za resortem a byla krátká. Na druhou stranu se ani moc o cestu nejednalo. Respektive se šlo prudkým nerovným terénem. Nahoře jsme zaplatili 30B za osobu jakožto vstup. Z druhé strany, tedy normálními cestičkami, je to prý za 50B. To jsme alespoň slyšeli. Hold i zde už vybírají za vše. Každopádně výhled je zde nádherný, přesně takový jako na obrázcích. Sedli jsme si na kameny a pozorovali krajinu kolem.

Jelikož dnes byl 14. listopad, den, na který letos spadal svátek Loi Krathong a tedy i Full Moon Party, šli jsme dolů do centra. Všude kolem nás se prodávali něco jako věnečky či spíše lodičky z banánového dřeva, které byly všemožně zdobené přírodními materiály, uprostřed se svíčkou. Ty se pak posílají po vodě. Svátek údajně vznikl k vyznání respektu duchu vody. Více informací je všude na internetu dosti. Toto „pouštění lodiček“ probíhalo prakticky všude, kde bylo molo nebo pláž. Nejvíce lidí bylo na hlavním molu, tak jsme zde posedávali a sledovali, jak lidé pouštějí své „lodičky“. S přibývajícím časem se zvyšovala i hudba z všemožných barů. Ačkoli je v Thajsku alkohol drahý, my zde koupili ze stánku kýbl mojita za 150B. Příprava ještě lepší než u nás s tím, že na alkoholu mladík fakt nešetřil. Zašli jsme pak i na „beer pong“ – to je ta zábava z amerických teen komedií, kdy se pinpongáčem člověk trefuje do kelímku s alkoholem. Jelikož se zde taky nachází i podnik s thaiboxem, šli jsme se na chvíli podívat, jak si to dva turisté proti sobě rozdávají. Protože však byla thajská servírka otravná a ceny přemrštěné, docela rychle jsme odsud vylezli. Jemně společensky unaveni jsme si to namířili na pokoj. Vzpomněli jsme si však, že zítra máme poslední celý den na Ko Phi Phi a ještě jsme si nedomluvili žádný výlet. Jelikož už bylo dost pozdě a stánky se pomalu zavírali, měli jsme co dělat abychom něco našli a aby to nebylo zbytečně drahé. Nakonec jsme tedy našli jeden celodenní výlet za 500B na osobu (+ 400B poplatek za národní park). Poté jsme se mohli jít alespoň trochu vyspat.





DEN 13: Ko Phi Phi - celodenní trip s naváštěvou Maya Beach
Dnešek byl ve znamení dalšího celodenního výletu. První zastávkou byl Sharkpoint. Místo na potápění, které sice korály byly a ryby také, ale žralok žádný :) Potápěli jsme se zde cca 40 minut a poté vyrazili na Bamboo Island.
Malinký ostrov s nejvíce bílým pískem, který jsem viděl. Slunce zde neskutečně žhnulo, ale nedalo se tu nic dělat. Jen odpočívat ve stínu, nebo se koupat v moři. Bamboo Island bylo nejvzdálenější místo na výletě, cca 45 minut longtailem. Poté jsme se již vrátili na Ko Phi Phi a Monkey beach. Malá pláž na délku i šířku, která je plná opic a lidí. Docela komedie. Trochu jsem uvažoval jestli opice jsou zde pro pobavení lidí, nebo my zde přijíždíme pro pobavení opic (spíš to druhé). Docela mě někteří překvapovali svým přístupem k nim (žádný respekt, strach..., docela by mě zajímalo kolik lidí ročně  opice pokoušou a poškrábou). Opice se totiž bijí o každé možné sousto, nebojíc se jiných opic, ale ani lidí. Na jednu stranu je to pěkné vidět skotačící opičky, na druhou stranu je mi těch opic líto.
Poté už následovala světoznámá a námi velmi očekávaná Maya Beach, známá z filmu s DiCapriem. A jestli je tak kouzelná jak se všude může člověk dočíst? Ano! A my toto místo vychytali v době, kdy byla skoro prázdná, co víc jsme si mohli přát. Víc k tomu, ale psát asi ani nebudu. Člověk toto místo musí zažít. 
Celé tohle výletování už spolklo část dne a blížil se západ slunce, čímž měl výlet končit. Tak jsme se pomalu vrátili na loď a vyrazili druhou stranou kolem Ko Phi Phi Lee, kde se nachází ve skále vlaštovčí jeskyně, kde pro mě až nepředstavitelně žijí lidé, jenž sbírají vlaštovčí trus, z kterého se dělá luxusní polévka.

Závěr výletu byl ve znamení velké romantiky. Uprostřed moře jsme zastavili, nechali se kolébat na vlnách a sledovali, jak mořská hladina ujídá z velikosti slunce, až do posledního paprsku. Krásná tečka po celém výletovacím náročném dni. A také zároveň skvělá tečka za "mořskou" části thajské dovolené.






DEN 14: Krabi centrum – Wat Kaew Korawaram, Tiger Temple Cave a noční trhy
V resortu nám berou bágly na vozík, se kterými míříme do přístavu. Vozíky jsou zde velmi důležitým „dopravním prostředkem“. Jedná se o vozík o dvou kolech, podobný tomu našemu s tím rozdílem, že je přes dva metry dlouhý. Na ostrově ho v ulicích uvidíte xkrát denně. Thajci v tom převážejí zboží, ale taky bágly jako nám. Je to jediná možnost, jak něco někam převést po souši. Taky si zde zvyknete na všudypřítomné pokřikování „pi pi pi“. Což je zvolání, když projíždí Thajec s vozíkem a potřebuje místo k projetí. Ferry lodí trvala něco okolo dvou hodin. Tentokrát nás vysadili v jiném přístavišti, což nás mrzelo, že jsme si předem nezjistili. Neboť z původního přístavu, odkud jsme vyráželi na Ko Jum, jsme to měli k ubytování v Krabi cca 2 minuty chůze. Nyní jsme však museli vzít taxíka. Za čtyři osoby dostal 200B. Což nám nepřišlo moc, ale určitě v porovnání s dalším cestováním a využíváním taxíků apod. měl taxikář dobrý kšeft. Po cestě se nás ptal, co máme v plánu. Když jsme řekli, že zítra míříme do Bangkoku, nabídl se, že nás zítra vyzvedne za 350B u hotelu a doveze nás na letiště. Přestože jsme tušili, že bychom se nám možná jinde zadařilo uspět s nižší částkou, souhlasili jsme. Ubytování jsme zde měli jen na jednu noc, nechtěli jsme riskovat přesun z Ko Phi Phi na letiště v Krabi v jeden den, neboť nám letadlo letělo něco málo po poledni. Proto jsme raději jeden den strávili v centru Krabi a stihli tak aspoň první památky. Hned kousek od hotelu jsme měli Wat Kaew Korawaram. Krásný bílý malý wat, kam byl úplně volný přístup. Odtud jsme si domluvili tuk-tuk za 200B za 4 osoby směr Tiger Temple Cave. Pro mě nepochopitelná stavba na jedné z klasických skal v Krabi. Nepochopitelné, jak něco takového mohli postavit. Vstup byl zdarma, je zde však upozornění, že ženy musí mít zahalené ramena a nohy. Pokud tomu tak není, žádný problém, za 20B půjčí takový delší šátek na zakrytí. Poté už nám nebránilo nic ve výstupu k chrámu. Už dole je cedule s odstrašující informací – na vrchol vede 1273 schodů. A že ty schody stály za to. Ještě než jsme se prokousali první stovkou schodů - které jsou mimo jiné po celou dobu číslovány a tak člověk ví, kolik jich ještě zbývá – museli jsme projít kolem opic, kterých dole na schodech bylo neskutečně mnoho. Po zdolání schodů nás čekal další nezapomenutelný zážitek. Úžasný výhled, se sochou Buddhy. Před samotným výhledem je nádrž s pitnou vodou, což se velmi hodilo a i na takovém místě najdete wifi. Asi pro ty, co chtějí na internetu sdělit své pocity z výšlapu (jasně, taky jsem toho připojení využil).
Dole pod chrámem je možné projít se stezkou okrajem džungle. Stezka vede kolem vysokých skal, kde lze spatřit obydlené skromné příbytky mnichů, stejně tak jako několik malých volně přístupných jeskyní. Okruh moc času nezabere.
Zpátky jsme si usmlouvali taxíka. Ptal se nás, kam máme namířeno a co plánujeme v Thajsku. Řekli jsme mu o cestě do Bangkoku. I on nám nabídnul cenu – 300B. Byť cena byla lepší než ta z rána, už nám bylo blbé rušit něco domluveného. Zvlášť když by taxikář, s kterým jsme se slušně domluvili a my nikde nebyli.
Po návratu do centra Krabi se už smrákalo, takže jsme zamířili do ulic. Našli jeden městský menší trh, kde jsme strávili nějaký ten čas. Trhy zde mají prostě své kouzlo a úplně mi stačilo jen tak v nich chodit a sledovat ten vlastní život trhu a proudících lidí. Poté, co jsme trh opustili, jsme se dostali na promenádu. Měli jsme to štěstí, že zde probíhal nějaký festival k oslavě Loi Krathong. Promenáda tak byla osázená desítkami stánků a různých cirkusáckých soutěží. Zde jsme strávili zbytek večera a prolezli snad každý stánek. V jednom místě kreslil mladý hluchý pár Thajců karikatury. 120B za jednu A4. Konečně jsme si tak mohli nakreslit vlastní karikaturu a neplatit přitom x stovek korun jako třeba v Praze. Utahaní ale spokojení jsme se v noci vrátili na hotel s natěšeností, že nás již zítra čeká samotné srdce Thajska – Bangkok.













DEN 15: Bangkok – první poznávání Bangkoku ve sky baru v 83. patře
Ve smluvený ranní čas nás vyzvedává taxík a míříme na letiště v Krabi, odkud odlítáme do Bangkoku. Tentokrát na starší letiště Don Muang. Let z Thai Lions byl stejně bezproblémový jako všechny naše předchozí lety. Na letišti Don Muang mají zajímavý taxi systém. Ještě než dorážíme k taxíkům, snaží se nás ulovit na autobus, který dle nich jede nejrychlejší možnou cestou a každý za lístek dáme 120B. S díkem odmítáme a míříme k taxi. Pokud si chce člověk vzít taxi, musí projít bránou, kde dostane číslo a pak čeká stejně jako například na úřadu nebo poště až mu naskočí jeho číslo. Což se během chvilky stalo a my dostali nějaký papír s vybraným řidičem taxi. Ten už nás pomalu tahal do taxíku, my se ale nenechali a chtěli vědět kolik za taxi zaplatíme (neměli jsme ponětí, jak se pohybuje cena za taxík do centra Bangkoku). Taxikář sám nevěděl a chtěl na taximetr, z čehož jsme měli obavy a tak jsme se nakonec domluvili na tom, že částka nebude vyšší 400B. To jsme bohužel nevěděli, že cena je poměrně přemrštěná. Jelikož zapnul taximetr, viděli jsme na konci cesty částku 205B za kterou bychom jeli, kdybychom kývly na taximetr (pozn.: cesta byla dlouhá kolem 20 km). Trochu jsme prodělali, ale nedělali jsme z toho vědu.
Vybraný hotel Prince Palace nás velmi překvapil. Poměrně velký komplex s výškovými budovami, který se v Bangkoku vyjímá, byl pro nás luxusem. Ubytovali jsme se, trochu si odpočinuli a vyrazili do ulic. Jelikož je hned pod hotelem kanál, který lemují trhovci, využili jsme toho a najedli se zde jak jinak, než levně pad thai 50 – 60B.
Po kanálu jezdí co chvíli loď, kterou jsme po celou dobu pobytu v Bangkoku hojně využívali – je velmi levná (8B za osobu), rychlá a dostali jsme se tam, kam jsme chtěli.

Protože se již stmívalo, lodním busem jsme se pár zastávek svezli k Baiyke Sky hotelu/baru. Baiyko Sky hotel je menší budova, kde se nachází pouze hotel o kousek dál se pak nachází vyšší budova Baiyko Sky Tower, kde na úplném vrchu naleznete bar. Jedná se o nejvyšší budovu v Bangkoku a 48. nejvyšší budovu světa (v době psaní článku). Nahoru se člověk dostane poté, co si zaplatí lístek za 400B. Možná se to zdá dost, ale opět jsme toho nelitovali. Výtah, který je z větší části cesty nahoru s výhledem na Bangkok, se dostane během 1 minuty do nějaké 75. patra (už si přesně nepamatuju). Zde si člověk může užít první 360 stupňové prosklené vyhlídky na Bangkok. Ještě výše míří další výtah, kde se nachází otevřená venkovní restaurace a o patro výš prosklený bar. Zde si člověk může vybrat z nápojové lístku jakýkoli drink zdarma (bonus v ceně lístku). Pro nás překvapivě bar nebyl plný a tak jsme seděli a kochali se dalším výhledem na Bangkok s koktejlem v ruce. Aby toho nebylo málo, vedou zde ještě schody o jedno patro výš. Úplně na samý vrchol (pokud se nepletu tak se jedná o 83. patro). Člověk se dostane na otočnou otevřenou vyhlídku. Úžasný zážitek, který doporučuju. Z větší výšky (krom letadla) Bangkok neuvidíte. Více o sky barech jsem také napsal níže v popisu Bangkoku. Zpátky bereme tuktuka, který nás bere za 60B za 4 osoby k hotelu. Nakonec jsme mu dali 80B, byl to sympatický mladý Thajec, který se postaral o adrenalinovou rychlou jízdu nočním Bangkokem.






DEN 16: Bangkok - den věnovaný památkám a krásám Bangkoku
Díky dobré polohy hotelu vyrážíme k Wat Saket pěšky. Jedná se o krásný chrám na uměle vytvořeném kopci. Vstup je zde 20B za osobu. Wat je poměrně malý, ale na druhou stranu skýtá pěkný výhled po okolí. Poté si chceme vzít taxi nebo tuktuk, ale nějak se nám nedaří usmlouvávat ceny, takže pomalu pokračujeme pěšky směr Wat Pho, Grand Palace. Po cestě se sami ptáme Thajce na cestu, respektive zdali je možné se někde v našem okruhu svést po řece směrem k Wat Pho. Ten nám začal kreslit vlastní mapku, která vypadala komicky. Muž byl až moc ochotný. Doporučil nám cestu po kanálu, že jsou zde krásné plovoucí trhy. Taky nám rovnou doporučil tuktukáře, který stál opodál. Sdělil nám, že nám domluví ať nás tuktuk hodí na zastávku na řece odkud se také vyráží na výlety po kanálech. Přidal také, že běžně hodina výletu po kanále s prohlídkou plovoucích trhů stojí 1600B, 1200B pro Thajce. A díky smluvenému tuktuku bychom mohli mít cenu levnější. Za odvoz chtěl 10B za osobu. Jelikož jsme měli načtené informace s upozorněním na podobné nabídky a naháněče, byli jsme v pozoru. Bylo nám jasné, že nás chce převést, ale my se chytili šance a využili toho. Takže jsme na tuktuk kývli. Ušetřili jsme si tak čas a metry chůze. Tuktukář nás vyhodil na smluveném místě, chtějíc jít domlouvat cenu za výlet. My mu však zaplatili a poděkovali s tím, že nic nechceme. Měl ještě zájem nám výlet domluvit a začal z původní částky 1600B za osobu zlevňovat až se dostal na neskutečných 200B za osobu! My ani tak této možnosti nevyužili a odešli. Dostali jsme se tak již blíž k chrámům. Když jsme opět potkali nějakého staršího sympatického kolemjdoucího Thajce. Ten nám jako ten první sdělil, že Wat Pho, Grand Palace je otevřen pro turisty až od jedné hodiny, že dnes se modlí za krále. Nabídl nám, že v daném volném čase se můžeme vyrazit podívat na happy Buddhu, Thai factory a pak až na Wat Pho. Opět nám doporučil tuktuka. Cena 10B za osobu. Já už tušil nějakou lotrovinu podruhé, ale zbytek skupiny tuto možnost chtěl využít. Takže jsme vyrazili. Zastavili jsme někde u nějaké školy, kde v budově byl Buddha. Uvítal nás zde pán a ochotně nám povykládal o Buddhovi. Poté se nás ptal, kam máme namířeno. My mu pověděli o Thai factory. Hned nám sdělil, že je to skvělá volba a že máme štěstí, protože je zde otevřeno pro cizince jen jednou za pět let a to vychází na dnešek. Že si zde máme vybrat a nechat ušít oblek, ty jsou zde prý velmi kvalitní a to tak, že on je má z Thai factory ušité pro celou rodinu. Nám tak došlo to, že jsme se částečně nechali chytit na klasické „podvodné poznávací okruhy“. Brali jsme to ale s humorem. Následně jsme zastavili u dvou prodejen s látkami, ve kterých nás vždy přivítali docela nepříjemní a otravní Arabové s touhou nám prodat alespoň kravatu. Samozřejmě jsme nic nekoupili. Tuktukář nás prosil, ať v obchodech strávíme alespoň 15 minut a děláme, že máme zájem, že tak dostane od Arabů poukázku na benzín. Což však nedostal. Poté nás tedy zavezl k Wat Pho. Dali jsme mu 40B a začal dělat smutného s prosbou, zdali mu nedáme víc. Slušně jsme ho odmítli a rozloučili se. Na nás teda nikdo vydělávat nebude. Tyto dvě zkušenosti, které se nám stali během hodiny, jsme brali s humorem a vlastně jsme z toho i částečně vytěžili. Dostali jsme se tam, kam jsme chtěli a ani jsme neztratili moc času a už vůbec žádné peníze (20B je nic). Přesto od té doby jsme už nikdy raději nenechali žádného Thajce dlouho mluvit, aby nám nic nestihl nabízet. Na to si dávejte určitě pozor (více v sekci Tipy, rady, postřehy).
Do Wat Pho jsme zaplatili vstup 100B za osobu. Jedná se o krásný chrám s rozlehlou zástavbou. Všichni zde chodí zejména kvůli ležícímu Buddhovi, který je ze zlata a je 46 metrů dlouhý a 15 metrů vysoký. Určitě doporučuji projít si celý komplex.
Jelikož dnes bylo extrémní vedro a dusno, rozhodli jsme se dát si pauzu a vynechat Grand Palace a po obědové přestávce (rýže s omeletou 40B) a banánovém shaku 40B zamířit přes řeknu do Wat Arun. Přes řeku vás převeze loď za 3,5B za osobu. Prohlédli jsme si Wat Arun a využili vodního autobusu, který jezdí po řece Menam Čae Praja a člověk se tak dostane např. z Khao San Road až do China Townu a to levně a rychle. Určitě této možnosti taky využijte, člověku se tak nabídne krásný pohled na Bangkok a na přilehlé významné historické stavby, které jsou na břehu řeky. Od Wat Arun míříme do China Townu, lístek za loď stál 14B, ale nakonec jedeme zadarmo, nikdo po nás nic nechtěl. Jakákoli lodní „mhd“ v Bangkoku vypadá zajímavě a určitě se alespoň jednou nechte svézt (pozn.: docela by mě zajímalo, jak často do roka někomu sjede noha a spadne do vody, šance totiž určitě nějaké jsou).
Jak už je z názvu jasné China Town je čínská čtvrť. Ulice lemují klasické velké svítící cedule s čínskými nápisy. Procházíme ulicemi a prozkoumáváme všemožné obchůdky. Později odpoledne si bereme taxi a jedeme se zchladit na hotel do bazénu, ať ho alespoň jednou využijeme. V China Townu, kde jsme začali více využívat taxíky až do konce pobytu v Bangkoku, jsme přišli na jednu vtipnou věc. Kdykoli jsme si stopli taxi a ptali se na cenu na jakékoli místo, vždy nám řekli stejnou částku 200B za 4 osoby. Někdy se nám cenu usmlouvat podařilo, někdy řidiči odjeli. Nikdy jsme však neplatili po Bangkoku více než 100B za 4 osoby (tedy 20 – 25B za osobu).

Po odpočinku na na hotelu, jsme se rozhodli, že dnes večer nemůžeme vynechat snad nejznámější ulici Bangkoku, tedy Khao San Road. Ulice byla poměrně živá, plno klubů, hudby, lidí, stánků s jídlem. Popravdě jsem si to ale představoval větší a živější, těžko říct, jestli na to mělo vliv úmrtí krále. Najedli jsme se zde, dali si shake a prošli si i vedlejší uličky, které mnohdy vypadaly živější. Nešlo si nevšimnout všudypřítomných tuktukářů – naháněčů, kteří se nám snažili nabízet různé ping pong show. Docela komicky přitom ping pong show dokreslovali zvukem (něco jako když dáváte pusu). Musím říct, že tyhle nabídky na nás ve výsledku měly vliv, protože jsme se rozhodli, že zítra večer zkusíme nějakou ping pong show navštívit.











DEN 17: Celodenní výlet vlakem do Ayutthay a večerní ping pong show
Hned ráno jsme vyrazili vlakem do Ayutthayi. Bývalého hlavního města Thajska a teď zejména místem, které dýchá historickými památkami. Vlaky zde jezdí poměrně pravidelně z hlavního vlakového nádraží v Bangkoku. Byli nám nabízeny tři možné třídy, kde se usadit a taky různé typy vlaků. My si nakonec vybrali takový, který nás stal 15B za osobu (za 71 km!). Musím říct, že jsem očekával mnohem horší cestu, kromě strašného vedra byla cesta docela pohodlná a trvala cca 2 hodiny.
Ayuthaya je město zejména plné různých zřícenin a památek. Určitě doporučuji si sehnat mapku, kterou jsem zadarmo dostal v jednom ze stánku a půjčit si třeba kolo nebo skútr taky není k zahození. Pěšky památky stihnout za den nejdou. Ani si nemyslím, že je třeba vidět je všechny. Pokud vám památky nic neříkají, asi nemá cenu zde jezdit. Pro nás zase jiný pohled na historii Thajska. Tuktuků je zde plno a každý nabízí okruhové jízdy, které stojí neskutečné pálky. My udělali chybu v tom, že jsme chodili pěšky a ten den nám strašně pražilo slunce. Zvládli jsme pár památek a pak se nám poštěstilo najít a usmlouvat staršího nesmělého Thajce, který nás velmi levně vozil z místa na místo, kam jsme chtěli a vždy ještě i na nás počkal. Skvělé také bylo, že vstup na památky jsou zdarma. Tedy alespoň v době našeho pobytu zde tomu tak bylo, ani jsme se nepídili po tom, zdali je to tak pořád. Strávili jsme zde většinu dne, kromě památek navštívili také sloní farmu. Myslel jsem si, že se zde sloni budou mít lépe. Byli přivázání, nevrle přecházeli na metru a nic víc ani dělat nemohli. No, jeden z důvodu, proč jsem odmítal celou dobu všemožné sloní projížďky během celého pobytu v Thajsku. To je však už na každém jak se staví ke zvířatům.
K večeru jsme se tedy vrátili vlakem do Bangkoku.
Přišel večer a my teda s informací, které jsme se dočetli a zjistili si, vybrali ulici Soi Cowboy. Kromě této přicházela v úvahu Nana Plaza a nebo Patpong. Využili jsme opět vodního busu od hotelu a svezli se skoro až k Soi Cowboy. Jakmile jsme však vystoupili, začalo vydatně pršet, takže jsme cca necelou hodinu čekali pod stříškou, až přestane.

Ulička je to zastrčená mezi výškovými budovami, nelze ji však přehlédnout. Nápis Soi Cowboy večer svítí intenzivně. Zrovna se zde natáčel nějaký thajský film nebo seriál, ale nám to naštěstí nebránilo vstoupit do hříšné uličky. Prošli jsme si ji jednou, podruhé už jsme se ptali u barů, zdali právě v tom jejich nemají ping pong show. Poštěstilo se nám u jednoho, kdy nám mladá thajka řekla, že v 11 hodin na programu ping pong show mají. Takže jsme se k baru vrátili před jedenáctou. Hned se nás ujala barmanka a my utratili za nejlevnější možné pití – pivo Chang 170B, na kterém jsme vydrželi celou dobu pobytu v baru (tzn. cca 2 hodiny – což je vlastně cena i za celý viděný program). Vystoupení střídalo vystoupení, striptýz a tančení nahých mladých Thajek přibývalo, ale ping pong show nikde. Jedné starší Thajky, nejspíše „bordelmámy“ jsme se ptali, kdy teda ping pong show bude – prý ve 12 hodin. Takže jsme čekali další hodinu a viděli všelijaké představení. Do baru mezitím kromě osamělých starých i mladých oplzlých chlapů, chodili i páry nebo celé rodiny. Přišla půlnoc a show stále nikde. Nakonec jsme se dozvěděli, že dnes ani nebude. Byli jsme zklamaní, ale nakonec něco málo z ping pong show jsme viděli – alespoň to základní číslo – střílení pingpongových míčku z útrob ženského pohlaví, díky oplzlým mužům, kteří mladým slečnám dávali nemalé bankovky všude možně, kam to jen šlo. Zážitek zajímavý, jestli ho doporučit? Záleží asi na každém, osobně bych v Česku do podobných podniků nezavítal, tady je to prostě kulturní zážitek.








DEN 18: Bangkok - Nákupní bludiště jménem Chatuchak a poslední celý den v Thajsku
Dnešek byl našim posledním celým dnem v Bangkoku. Letadlo nám letělo až druhého dne ve tři v noci. Museli jsme tak vyřešit problém s checkoutem a se zavadly. Naštěstí se to vyřešilo jednoduše a lehce. Checkout jsme měli do 11 hodiny. Mohli jsme si však bez problémů nechat batohy na recepci a to až do půlnoci. Také jsme mohli využít celé prostory hotelu, tzn. večer si v klidu sednout k baru u bazénu, do haly na gauč, využit wc nebo wifi. Tohle jsme měli zařízené a my si mohli užít poslední den. Ten jsme měli jasně nalajnovaný. Jelikož jsme se s nákupy docela krotili a nekupovali během pobytu ani dárky apod., dnes jsme si to plánovali vynahradit. Kde jinde než na Chatuchaku. Chatuchak je neskutečně veliký trh, na kterém člověk najde úplně vše, na co jen pomyslí. Teda pokud to najde. Trh je tak veliký, ale hlavně spletitý, že se v něm zorientovat je pro návštěvníka nadlidský úkol. Myslím si, že mám dobrý orientační smysl, ale ani přítomné cedule označující daný sektor trhu nepomáhaly v orientaci. Od rána do večera zde v malinkatých uličkách proudí stovky a stovky lidí. Není tedy divu, že jsme zde strávili celý den. Myslím si, že i ty, co nebaví nakupování, by si Chatuchak užili.
Utratili jsme tedy poslední peníze, nechali si něco na taxi a letiště a večer zamířili na hotel. „Okoupali“ jsme se na hotelovém wc, převlékli se a vyrazili s bágly. Na letišti už to bylo všechno rychlé bezproblémové a my co nevidět seděli v letadle směr domů.
Zpáteční cesta z Thajska byla stejně bezproblémová a klidná, jako cesta do Thajska. Utekla rychle a my se opět, po třech týdnech, objevili v Praze. Spokojení a plní zážitků z nádherné exotické země…



  
Popis navštívených oblastí Thajska

AO NANG (KRABI)
Část Krabi skýtá krásnou přírodu plnou ikonických skalisek. Život Ao Nangu nám asi nejvíce připomínal ten evropský. Jedna dlouhá promenáda se stovkami obchůdků jako např. ve Španělsku. Jedná se o moderní část Thajska s modernější betonovou zástavbou. Na druhou stranu jsou zde pěkné pláže s dobrým přístupem do moře. Také se zde nachází velmi oblíbený Railay a tedy část s krásnou skalnatou stěnou, kam všichni míří. Na Ao Nangu jsme strávili tři noci. Je to také dobré místo na vyražení jednoho z mnoha výletů lodí – např. výlet na Ko Poda, Chicken Island a jiné krásné malinké ostrovy. Člověk tu najde hodně vyžití, a pokud mu nevadí celodenní ruch, určitě zde neprohloupí.

KO JUM
Domnívám se, že mezi turisty neznámý ostrov mezi Krabi a Ko Lantou. Na ostrově ještě ani nevznikl pořádný přístav. To znamená, že lidé na moři přestupují na longtaily a ty je zavezou na jih ostrova do vesnice, odkud se poté rozvážejí do resortů. Ko Jum považuju za jedno z posledních zapomenutých míst bez davu turistů. Je zde jedna betonová cesta, která prakticky neveda ani přes celý ostrov. Ostrov jsme na skútru projeli za nějakou půl hodinku. Lidé zde vedou klasický život a resortů zde moc není. Pro vyznavače klidu a prostředí, které ještě nezakusilo vliv moderní civilizace skvělé místo. Do nedávna zde neměli ještě ani elektřinu. Čisté, dlouhé pláže bez lidí jsou zde samozřejmostí, přístup do moře je občas kamenitý – a to jsme navštívili pláže podél celého ostrova. Pokud chce člověk nejvíce samoty, volil bych asi co nejvíce severní resorty. Zde nevedou snad ani pořádné cesty (betonové určitě ne). Nejvíce usměvaví a přátelští lidé ze všech námi navštívených míst v Thajsku. Pokud chcete zažít klid bez konzumního a rychlého moderního života, určitě volte zastávku na Ko Jum.

KO LANTA
Na severu a tedy zejména v městě Saladan je snad nejvíce živo. Čím však člověk míří jižněji, tím je život klidnější a ruch menší. Ostrov žije zejména kolem dvou hlavních cest, které kopírují podél pobřeží křivky ostrova. Také se nám zdálo, že zde žije velká skupina muslimů, zvlášť teda ve středu ostrova. Ko Lanta byla pro mne klidným místem bez většího ruchu. Stále zde převládá více klasický život Thajců před tím moderním. Resortů je zde hodně a je tak z čeho vybírat. Moře nabízí nekončící kilometry pláží, někde je vstup kamenitý, jinde zas bezproblémový. Ostrov nabízí několik dobrodružství a možnost poznat thajský klasický život. Vše lze poznat klidně i za jeden den na skútru. Nachází se zde na jihu národní park Mu Ko Lanta National Park, adrenalinový zážitek s průvodcem v jeskyni, možnost procházky džunglí k menšímu vodopádu. Na druhé straně ostrova se pak nachází krásný Old Town, který byl kdysi součástí hedvábné stezky a na úplném jihu z druhé strany ostrova pak žijí mořští cikání v klasických chatrčích, živících se rybolovem.

KO PHI PHI
Nádherné dva ostrovy Ko Phi Phi Don a Ko Phi Phi Leh. Don je obydlený, Leh ukrývá světoznámou Maya beach. Ko Phi Phi je opakem Ko Jum. Život se soustřeďuje zejména střed ostrova, kde malinkaté uličky ukrývají desítky restaurací, ubytování, barů, potápěčských klubů apod. Hned po prvních minutách šlo poznat, že zde jezdí zejména mladí party lidé. Večer se hudba rozléhá po celém ostrově. Je zde však i několik míst, které jsou poměrně skryty před tímto pulsujícím životem. Na Ko Phi Phi byl zároveň poměrně smrad. Podél chodníčků totiž vede i něco jako kanalizace, takže ne vždy je chůze příjemná. Ostrov má však své kouzlo a právem patří mezi nejkrásnější letní lokality světa. Příroda je tak úchvatná až člověk uvažuje, jestli vidí dobře. Samotnou kapitolou je pak Ko Phi Phi Don, ostrov s Maya beach, která jako by vypadla z nějakého scifi filmu. Pláž ukrytá mezi skalami s bílým pískem a průzračnou vodou. Ko Phi Phi je také vyhlášené místo potápěčů a kolem ostrova se nachází i pár malinkatých ostrůvků na které je možné se dostat díky z velké nabídky výletů. Lidé zde už však nejsou tak přátelští jako na jiných místech, které jsme navštívili. Určitě je to turisty, což jde poznat i podle častých cedulí a podobných oznámení, které upozorňují buď na slušné chování, nebo třeba že při zničení různých věcí se platí pokuty. Opatření, které nejspíše pramení z mladých evropských návštěvníků (ne zřídka zde uvidíte mladého anglána z monoklem pod okem). Ostrov jsme také z části přejmenovali na silikonový. Více umělých ženských dekoltů jsem nikde jinde na světě (zatím) neviděli.

KRABI (město)
Krabi je klasické město, které by se dalo klidně splést s nějakým Bangkokským předměstím. Krabi ukrývá jednu nádhernou památku, kterou stojí za to vidět a to Tiger Temple Cave. V Krabi jsme nepotkali skoro žádné turisty. Spíše bych Krabi – město na své cestě zařadil na maximálně denní zastávku. Pláže zde rozhodně nehledejte, co zde však lze najít je dobré lodní spojení o ostrovy Ko Jum, Ko Lanta, Ko Phi Phi apod. V Krabi se nachází také letiště, což Krabi dělá důležitým spojovacím bodem při cestování po Thajsku.

BANGKOK
Bangkok je jeden samostatný organismus žijící si po svém. Krásné velké město s desítkami možností, jak zde strávit čas. Docela jsem se často setkával s názory, že 4 dny v Bangkoku úplně stačí, ale jsem spíš toho názoru, že ani týden nestačí. Velké množství památek, zejména tedy „watů“ (chrámů). Určitě stojí za to navštívit ty v samém srdci – centru v blízkosti řeky. Jsou zde všechny pěkně pohromadě. Zejména teda Wat Pho s ležícím Buddhou, Grand Palace, Wat Arun…
Další možností je užít si Bangkok s vodní hladiny a využít tak přepravu po vodě po řece nebo vedlejších kanálech. Dále zde své krásy ukrývá i noční Bangkok – vidět jej z výšky na jednom ze sky barů, nebo se projít nočním China Townem, či nejznámější ulicí Bangkoku – Khao San Road. A třeba taková ping pong show už je pomalu ale jistě spíše kulturním zážitkem než nevhodnou zábavou. Bangkok pro mě kloubí historické místo propojené s moderním životem ve stínech výškových budov. Živo je zde od rána do noci a byla by pro každého chyba, kdyby Bangkok nenavštívil.



Tipy, rady, postřehy

Po příletu do Thajska budete muset vyplnit „arrival + departure card“ – my tuhle kartu dostali už v letadle a vyplnili dopředu, budete jí odevzdávat u kontroly. Část „arrival card“ si nechají – je zde i kolonka ohledně následného místa pobytu – my vyplnili první místo, kam jsme mířili. Nemyslím si, že to nějak kontrolují a řeší. „Departure card“ dostanete oražený nazpátek. Dobře si jej schovejte, pro jistotu třeba i nafoťte do mobilu. Při odletu jej budete odevzdávat.

Úmrtí krále – do Thajska jsme přiletěli měsíc po úmrtí krále. Obávali jsme se různých omezení, zákazů a jiných negativních vlivů. Naštěstí jsme nijak negativně nepocítili vliv úmrtí krále na turismus. Všude byly jeho podobizny, billboardy s jeho vyobrazením apod. Lidé zejména v Bangkoku dodržovali oblékaní černých oděvů. Hodně se také různé stavby zdobily černobílou stuhou. Snad všude nosili lidé alespoň malou připnutou stužku – od dětí po staré osoby. Dokonce na letišti byla mísa a každý si mohl volně tuto stužku vzít. Na ostrovech např. Ko Jum, Ko Lanta jsme skoro vůbec nic nezaregistrovali. Na Ko Phi Phi už vůbec, tam byla i hlasitá hudba ve večerních hodinách normálem (což bylo zakázané). Stejně tak na Ko Phi Phi proběhla Full Moon Party.

Bez smlouvání se neobejdete. Z počátku jsme byli ostýchaví nebo nevěděli jak na to. Postupem času se to poddá a přijdete na to, jak je nejlepší s Thajci smlouvat. Šlo vidět, že mnohé to dokonce baví, což jsme si časem oblíbili i my. Nebojte se toho, bez smlouvání byste prohloupili a zaplatí mnohem vyšší částky. Smlouvat se dá skoro všude. Nebojte se například obejít více prodejců s výlety, nebo zastavit několik taxikářů – dříve či později se u jednoho dostanete na vámi přijatelnou cenu. Dobrá zkušenost – na Ko Lantě jsme sháněli ferry na Ko Phi Phi. Prošli jsme cca 6 turistických infocenter a všude nám nabízeli ferry za 400B. V sedmém jsme se domluvili na 320B a takových příkladů máme z Thajska více.

Pozor na velmi ochotné Thajce. Nerad bych je házel do jednoho pytle, ale v Bangkoku se nám vždy potvrdilo, že pokud přijde iniciativně sám Thajec za turistou s tím, že chce pomoci, začíná mu pomalu vnucovat něco, co sám člověk vlastně nechce. Nenechte se zlákat jejich výhodnými nabídkami, které ve výsledku výhodné být nemusí.

Cestování – docela jsem se obával, ale zbytečně. V Thajsku je široká škála možností jak po Thajsku cestovat jak na krátké, tak i delší vzdálenosti. Zvlášť v turistických lokalitách je pomalu na každém rohu nějaké turistické informační centrum, kde je možné si domluvit cestu lodí, autobusem, autem atd. I zde je důležité smlouvat a hledat nejlepší cenu. Platili jsme vždy předem, někdy i dny dopředu a nikdy se nám nic špatného nestalo. V drtivé většině našich případů v ceně dopravy byl zahrnut odvoz z ubytování a samotná cesta např. lodí. To, co si v Thajsku domluvíte, to platí. Určitě je zážitek nechat se svézt tuktukem v Bangkoku, jinak je lepší jezdit taxíkem. Jsou levné a hlavně klimatizované, což v tomto podnebí ocení snad každý.

Výlety – Jako u všeho, tak i zde platí smlouvání. Raději se vždy také doptejte zdali je nabízená cena konečná. Často se totiž ještě platí určitá částka za národní park – což nám přišlo, že skoro ze všeho dělají národní park.  To v praxi znamená, že výlet např. stojí 350B, ale je třeba zaplatit ještě před odjezdem nebo na lodi během výletu 400B poplatek za národní park.V ceně výletu však naopak většinou bývá úplně vše - cesta od ubytování (od do přístavu tam a zpět), loď – longtail, speedboat apod., oběd, ovoce a něco jako turistického průvodce.

Počasí - jeli jsme na začátku listopadu a byť nám několik dní pršelo, nebylo to nikdy désť delší než hodinu. Navíc je zde vysoká vlhkost a teplo, takže člověk je mokrý tak jako tak :) 

Co si vzít s sebou? Byla to otázka, kterou jsme řešili. Ve výsledku se potvrdilo to, co se píše všude na internetu. Pokud plánujete cestovat z místa na místo, zapomeňte na kufr (ale i takové blázny jsme tu viděli), berte určitě krosnu. Stačí jen dva tři kusy oblečení, zbytek si tu za levný peníz můžete koupit. Navíc stejně budete pořád chodit v plavkách. Určitě je také dobré si vzít opalováky, které jsou zde drahé a navíc do všeho dávají bělící složky. Je vhodné mít také okopírovaný pas a další potřebné dokumenty.

Peníze jsme si vyměnily všechny hned na začátku. Stále jsme nosili ledvinku s nejdůležitějšími věcmi, takže se naštěstí nikdy nic neztratilo. Bankomaty zde jsou, ale ve výsledku to pro nás bylo pohodlné (vybrat vše) a nemuseli jsme už peníze řešit. Samozřejmě je však na zvážení každého.

7eleven a FamilyMart jsou obchodní řetězce, které fungují nonstop a najdete je skoro všude. Je to takové mini Tesco, takže zde najdete v případě potřeby skoro vše. 



Naše ubytování

Ubytování v lokalitě: Ao Nang
Jinda Guesthouse 
Hodnocení: 8/10
https://www.agoda.com/cs-cz/jinda-guesthouse/hotel/krabi-th.html
Ubytování se nachází hned na hlavní ulici, maximálně 2 minuty od moře. Prostory jsou malé, ale dostačující. My měly pokoj v druhém a třetím patře, takže večerní, ale i ranní posezení na terase nám nabízel pohled na moře, skály a život na ulici pod námi. V noci byl slyšet hluk z ulice, mě osobně to úplně nevadilo, diskotéky poblíž žádné nebyly. Pokoje byly velmi jednoduché – manželská postel, stůl, židle, zrcadlo a větrák. Pokoje měli všechny okna do chodby, byly se síťkou proti hmyzu a zamřížované (my okno zamřížované měli, druhý pokoj to štěstí neměl). Takže pokoj docela zabezpečený. Dole na recepci bylo možné využít sejf. Sprchy a toalety byly vždy v jedné místnosti a to společné vždy pro jedno patro. V druhém patře byly tyto koupelny dvě, asi proto, že my v tom třetím patře měli miniaturní koupelnu, takže jsme chodili do druhého patra. Musím však pochvalně napsat, že ačkoli tyto prostory byly pro všechny společné – neustále je personál uklízel, takže koupelny byly po celou dobu suché, uklízené a hlavně čisté skoro jako doma. Personál neumí anglicky, což nám nevadilo, vždy jsme se domluvili, ale případné problémy nevím, jak bychom řešili.


Ubytování v lokalitě: Ko Jum
Golden Pearl Beach Resort 
Hodnocení: 9/10
https://www.agoda.com/cs-cz/golden-pearl-beach-resort/hotel/koh-jum-koh-pu-krabi-th.html
Ubytování v dřevěných nových bungalovech nás k úžasu překvapilo. Každý bungalov má vlastní terasu se zavěšenou síti na houpání. Bungalov je jeden pokoj s krásnou dřevěnou postelí s moskytiérou s výhledem ven na terasu skrz velké posuvné dveře. Koupelna se záchodem byla taky pěkná, ale zde někde inženýři při stavbě udělali chybu. Neboť střecha nebyla s bungalovem společná a spíš jen k tomu, aby do koupelny nepršelo. To znamená, kdykoli z přilehlé džungle mohl do koupelny přelézt had nebo nějaký hmyz. My tak jednou na návštěvě přivítali obřího krásného brouka, vedle v bungalovu jednou v noci přiletěli, že jim tam něco velkého spadlo. Přízeň si toto ubytování u mě získává také klimatizací – není nic lepšího než přijít večer na pokoj a mít tam příjemných 20 stupňů. Když jsme se šli společně podívat, nikde nic naštěstí nebylo. K pláží to také nebylo více než minuty. Každý den nám vzorně uklízeli a tak stav pokoje byl vždy jako bychom do něj přišli poprvé. Recepce je hned u moře s výbornou a ne nějak drahou kuchyní s posezením situovaném na moře. Nebylo nic lepšího než zde večeřet a kochat se zapadajícím sluncem. Vstup do moře je u Golden Pearl Beach Resortu poměrně schůdný, byť v určitých místech je kamenitý. Co jsem tak ale vypozoroval, je to tak na celém Ko Jum. Ubytování pro mě asi nejkrásnější i přes koupelnové mínus. Zde jsem se cítil zároveň v „nenásilném“ luxusu a jako trosečník na ostrově zároveň. Na Ko Jum je prakticky jedno kde bydlíte, všude je to nádherně opuštěné, takže za trosečníka budete skoro všude (kromě jižního hlavního městečka). Určitě bych volil spíše jižní část, na severu je vše až moc zapomenuté, od určitého místa vede už jen hliněná cesta. Pro někoho taková opuštěnost však může být o to větším dobrodružstvím.


Ubytování v lokalitě: Ko Lanta
Gooddays Lanta Beach Resort
Hodnocení: 8/10
https://www.agoda.com/cs-cz/gooddays-lanta-beach-resort/hotel/koh-lanta-th.html
Pěkný resort schovaný kousek od hlavní cesty. Bydlí se ve zděných bungalovech (my měli ty levnější, je jich zde více). Naše byly poměrně jednoduše, ale dostatečně zařízené, alespoň s větrákem. Koupelna se záchodem je s obytným pokojem oddělena závěsem. Pokoj však čistý, byť vše působilo starším dojmem. Každý den však uklízený pokoj s novou litrovou vodou pro každou osobu. Na pokoji má každý vlastní sejf. Snídaně jsme měli v ceně a byly dostačující s možnosti výběru. K resortu patří stále čisté dva bazény s lehátky a výhledem na moře (druhý bazének je malinký pro děti). Také je zde malý bar s terasou mířenou také na moře. Aby toho nebylo málo v resortu je také přístřešek s masážemi, jak jinak než na pláži s výhledem na moře (200B za hodinu thajské masáže). Shodli jsme se, že zde jsme také zažili nejlepší masáž z celého Thajska. Personál příjemný, asi možná taky díky ladyboyovi, který si nás až nezdravě oblíbil. V okolí resortu skoro nic není, což je prakticky jedno, protože stejně pokud se chce člověk někam dostat, musí si tak jako tak půjčit skútr nebo se na dané místo dopravit. Pokud však míříte jen na jedno místo v Ko Lantě, volil bych ubytování co nejvíce doprostřed pobřeží ať máte na obě strany stejně daleko.


Ubytování v lokalitě: Ko Lanta
Lanta Nice Beach Resort
Hodnocení: 7/10
https://www.agoda.com/cs-cz/lanta-nice-beach-resort/hotel/koh-lanta-th.html
Resort se zděnými bungalovy, které měly také vlastní terasy. Bungalovy byly rozděleny – jedna část byla hned u moře, druhá byla přes cestičku (stále ale max 30 sekund k moři). My měli ty přes cestičku. Pokoj byl klasický s velkou postelí (ta zde byla jednoznačně za celý pobyt v Thajsku největší), velkou skříní na věci, tv, lednicí (což bylo velkým plusem) a klimatizací, která však kvůli úspoře energií jela jen když byl člověk „doma“ za založení klíče – čipu. Koupelna byla také dostačující, úklidy taktéž probíhaly každý den a byla nám vždy doplňovaná pitná voda. Resort neměl nějak příjemný personál, na druhou stranu nechci psát, že by byl nějaký problém. Jen nepůsobil tak příjemným dojmem, jak všechny personály předtím. Součástí je i restaurace – ceny byly poměrně přijatelné, ale ani jednou jsme zde nejedli. V ceně jsem, však měli snídaně, které byly dostačující, i menší výběr byl. U moře a restaurace byl také bazén, který v době návštěvy nebyl nejčistější, asi taky díky tomu, že se hned u bazénu nacházely stromy. Přístup do moře zde byl asi nejlepší – opět strašně dlouhá pláž, kde po vstupu do moře cca 20 metrů od břehu měl člověk stále vodu maximálně po prsa. Žádné kameny v moři také dávaly plusové body. Určitě bych volil toto místo (střed ostrova) na pobyt na Ko Lantě. Odsud je to blízko k vodopádu, jeskyni, k cestě skrz ostrov na druhou stranu do Old Townu a také je to samozřejmě blíže na jih do národního parku. Kolem resortu je směr na sever živěji. Tzn. výběr z restaurací, obchůdků apod. Na jih to pak všechno naopak řídne.


Ubytování v lokalitě: Ko Phi Phi 
Phuphaya Seaview Resort 
Hodnocení: 7/10
https://www.agoda.com/cs-cz/phuphaya-seaview-resort/hotel/koh-phi-phi-th.html
Daný resort jsme si vybrali hlavně proto, aby byl mimo centrum hlučného dění, ale aby zároveň nebyl daleko o centra. Umístěn je zároveň na strategickém místě a cesta do středu ostrova není delší než pět minut, ale na druhou stranu cesta vede do ne moc čistou uličkou a pro někoho může být mínusem i prudký kopec, který k místu vede. Ve svahu je také postaven samotný resort, takže k bazénu je to z kopce a pak do kopce. My bydleli v malinkých pokojících, které byly až moc malé – jedna velká postel, větrák a koupelna. Těchto pokojů je asi jen pět a jsou v jedné podélné budově hned vedle sebe jak v králikárně. Kromě toho má resort ubytování i v bungalovech. Velkým a nepřekonatelným plusem je však poloha (byť je vykoupena kopcovitým terénem), je zde nádherný výhled na samotné centrum Ko Phi Phi. Také je zde bazén, ze kterého lze sledovat centrum Ko Phi Phi. Čistota zde byla přijatelná, občasný zápach se dal přežít (ten však byl snad na celém ostrově). Personál nebyl nepřátelský, ale také jsme zažili usměvavější a veselejší lidi. Další nepodstatné malé plus je krátká cesta na Viewpoint, která sice není udržovaná, ale dostanete se na místo nejrychleji a ještě asi i levněji než oficiálními cestami.


Ubytování v lokalitě: Krabi centrum
Green House Hotel
Hodnocení: 8/10
https://www.agoda.com/cs-cz/green-house-hotel/hotel/krabi-th.html
V centru Krabi jsme strávili pouze noc, nemyslím si, že je potřeba zde trávit čas. My tak udělali hlavně kvůli časové rezervě. Hotel byl v centru města, hned za rohem byl jeden malý chrám. Také je to velmi blízko do přístavu odkud vyrážejí lodě na Ko Lantu, Ko Jum, Ko Phi Phi. Kousek je také menší noční market. Pokoj jsme měli pro čtyři osoby. Jedna manželská postel, druhá poschoďová. Pokoj i celé prostory hotelu vypadali pěkně a čistě. Koupelna patřila mezi ty nejpěknější, ale čistota všude na stejné dobré úrovni. Pokoj měl klimatizaci, ledničku s vodou. V ceně jsme měli snídani – výběr s několika variant. Přístup zaměstnanců byl za tu krátkou dobu bezproblémový. Jediné mínus, kvůli kterému by se sice nezbořil svět, ale hodně nás níže uvedená situace zarazila. Při odevzdávání klíčů si pokoj šli kontrolovat. Poté se nás ptali, kde je pitná voda, kterou nám dávali na pokoj? Tak jsme řekli, že je vypitá a dvě láhve, že máme s sebou. Ty chtěli zpátky – vypité i nevypité. Vůbec, ale vůbec jsme nepochopili, co to mělo znamenat. Nic jsme neplatili, nic se nestalo, ale tento povyk kvůli lahvím od vody se nám vryl negativně do paměti ubytování v Krabi.


Ubytování v lokalitě: Bangkok
Prince Palace Hotel 
Hodnocení: 10/10
https://www.agoda.com/cs-cz/prince-palace-hotel/hotel/bangkok-th.html
Neočekávaný luxus. V Bangkoku jakožto poslední zastávce v Thajsku jsme si chtěli ubytování užít a tak si vybrali tento hotel. Jelikož jsme platili skoro tři čtvrtě roku dopředu a využili nějaké Agoda akce, měli jsme tenhle luxus za hubičku oproti klasickým cenám hotelu. Než jsme přešli z pokoje ven před hotel, mohlo uplynout necelých pět minut. Krásné čisté velké pokoje (s naším) výhledem z 23. patra na Bangkok. Dva venkovní bazény ve 12. patře opět s krásným výhledem na Bangkok. Měli jsme pokoj pro čtyři, který však byl něco jako malý byt 2+1. Lednička, klimatizace a sejf samozřejmostí. V ceně jsme měli také snídaně, které byly formou velkého výběru všelijakých potravin ve libovolném množství, jen co se do vás vejde. Opět snídaně probíhali v prosklené hale s výhledem na Bangkok. Personál ochotný, usměvavý a vstřícný. Snad u každých dveří stál pikolík, který je nám otevíral. Na takový hotel nás však překvapila wifi, která byla jen ve společných prostorách, nikoli na pokoji. Nejvíce nás potěšilo, že jsme odlétali až ve dvě v noci následující den. Checkout byl do 11 dopolední. I přesto nám na hotelu po checkoutu nechali věci uschované s možností do nočního odjezdu využít veškeré prostory hotelu (kromě pokoje samozřejmě). Co je však možná nejdůležitější, tak poloha hotelu. Vše (památky a místa, které jsme chtěli navštívit) jsme měli ve vzdálenosti do cca 3 km. Tzn., byli jsme poměrně v centru. Hned pod hotelem je kanál, po kterém jezdí lodní bus za směšných 8B, který jsme také hojně využívali.


Letecká přeprava (Fly Emirates, Bangkok Airlines, Thai Lion)

Fly Emirates
Pokud budete moct, určitě volte Fly Emirates. Už samotný let s touto společností je zážitkem, které se nese ve znamení pohodlí a klidu. Konkrétně my s nimi letěli čtyřikrát, pokaždé s momentálně druhým největším letadlem Airbusem A380 (první je Antonov, který je však letadlem nákladním) a vždy se jednalo o krásné, čisté letadlo s poměrně dostatkem místa. Posádka letadla také vždy příjemná. Co se týká komfortu, tak to je ve znamení výše uvedené pohodlné sedačky s připravenou dekou, sluchátky a menu. Každý má na opěradle před sebou vlastní dotykovou obrazovkou, která nabízí širokou škálu možnosti. Od poslechu hudby, přes sledování seriálů, filmů, hraní her až po sledování letadla jednou ze tří kamer, které jsou na letadle umístěné. Domnívám se, že se člověk může i solidně zabavit při dlouhých letech. Také si nemůžu stěžovat ani na jedno jídlo, které jsme zde měli (výběr jsme měli vždy ze dvou), jak u snídaně, oběda i večeři. A vypít můžete kolik se toho do vás jen vejde. Nechyběl široký výběr nealka, ale i alkoholu. Za mě není co vytknout této společnosti (nebo konkrétně našim letům s Fly Emirates).









Bangkok Airways
Bangkokskou aerolinku můžu také jen a jen doporučit. Na letišti mají svůj salonek, ve kterém je občerstvení zdarma, s pohodlným posezením a případně i wifi. Letadlo ve stylu lowcostu, ale to byla jediná společná vlastnost. Letěli jsme hodinu a půl a i tak jsme dostali večeři, která nebyla vůbec špatná (navíc sytí jsme byli už ze salonku). 




Thai Lion
Ani poslední letecké společnosti, se kterou jsme letěli nemáme co vytknout. Byť už jsme neměli žádné jídlo na palubě nebo luxus v podobě salonku Bangkok Airways i tak to nejdůležitější - let byl klidný a bezproblémový.



Náklady, rozpočet

Letenka Praha - Bangkok zpáteční 15 565 Kč
Letenka Bangkok - Krabi zpáteční 1 630 Kč

Ubytování 6 451 Kč 
Průměrná noc nás stále 379,5 Kč. Nechtěli jsme vybírat úplně nejlevnější guesthouse a v některých případech si alespoň trochu dopřát. Člověk by však měl přemýšlet tak, že na ubytováních stejně stráví jen velmi málo času (pokud nejste bazénoví povaleči, ale proto byste asi do Thajska nejezdili). Každopádně za ubytování lze hodně ušetřit a to i v našem případě jsme původně počítali s ubytováním o cca tisíc korun nižší.

Doprava 2255 Kč
Zde je započítáno veškeré cestování po Thajsku, tzn. taxi, tuktuk, doprava mezi ostrovy. Nejdražší je doprava lodní mezi ostrovy, ceny se v našem případě pohybovaly okolo 350B za osobu. Levné jsou pak naopak klimatizované taxíky, tuktuk byl většinou dražší a lépe se nám smlouvalo s taxikáři. Například v Bangkoku nás pak nejlevněji vyšla lodní doprava kanálem za 8B za osobu a člověk se tím dostal na poměrně dlouhou vzdálenost bez nutností stání v zácpách. 

Jídlo 2675 Kč
V drtivé většině jsme jedli na ulici a v "domácích restaurací". Tím mám na mysli velmi prosté restaurace, které bychom u nás za restaurace asi moc nepovažovali. Také cena narostla díky všemožným shakeům, pochoutkám, ovoci. Porce jídla nás průměrně vyšla na cca 70B. Úplně všude najdete Pad Thai a rýži s čímkoli.

Výlety 2450 Kč
Výlety jsou také nedílnou součástí cestování po Thajsku. Vstupy jsou vesměs za velmi levný peníz, někdy i zdarma. Nejvíce tak stojí různé celodenní výlety po ostrovech, které však stojí za to.

Útrata 2720 Kč
Položka, která je už na každém zvlášť jak a co má potřebu v Thajsku nakoupit. Každopádně je zde mnoho lákadel a zvlášť takový Chatuchak dokáže hodně vycucat.

Očkování a pojištění 2310 Kč
Před odletem jsme absolvovali očkování proti žloutence typu A a břišnímu tyfu (v každém městě jsou ceny jiné a navíc něco proplácí pojišťovny, určitě si to zjistěte). Nechybělo také pojištění, které nás vyšlo na 600 Kč u Slavie. 


Částky za dopravu, jídlo, výlety a útratu jsou orientační. Vyměnili jsme si 10 100 Kč a ty jsme kromě pár drobných utratili. Letenky, ubytování, pojištění s očkováním jsme měli zaplacené před odletem.
Nejvíce se dá ušetřit za letenky a ubytování. Zvlášť v našem případě letenky byly poměrně dražší v porovnání s tím, za jaké ceny je lze sehnat. 

CELKEM na osobu 36 056 Kč 
(21 dní, 17 nocí v Thajsku)






Marcadores: , , , , , , , , , , , , ,