Možností jak strávit tři dny a dvě noci ve Vysokých Tatrách je nespočet. Tipy na dva horské výšlapy jsem rozepsal níže, kdy jsme si ve čtyřech lidech v letním (začátek července) měsíci rezervovali ubytování ve Štrbě. Městečku, jen kousek pod Štrbským plesem. Do Štrby se člověk dostane jednoduše autem nebo i vlakem (z ČR zde jezdí jak ČD, tak třeba RegioJet). Ze Štrby je to pak zhruba 5 minut autem na Štrbské pleso nebo 15 minut hojně využívanou zubačkou, vyjíždějící také ze Štrby.
• Kriváň - výšlap na národní horu Slovenska
• Bystrá lávka - cesta horskými plesy
Kriváň (2494 m) je jedním z nejvyšších vrcholů Slovenska a taky první vrchol Vysokých Tater na západní straně.
Výstup na Kriváň jsme absolvovali hned po čtyřhodinové cestě autem, takže naše trasa začíná a končí na stejném místě, byť je možnost (kterou mnoho turistů využilo) zvolit jinou trasu výstupu a sestupu. Pokud budete mít možnost tak učinit, učiňte tak. Skoro vždy jsem zastánce zvolení jiných variant, člověk pak z cesty má více zážitků a vzpomínek. My tedy naší cestu začínáme a končíme na rozcestí Tri Studničky. Na parkovišti platíme 5 eur a můžeme pomalu vyrazit.
Kriváň se již z dálky tyčí nad krajinou a udává tak zároveň pomyslný západní začátek Vysokých Tater. Již po cestě nám svítí slunce, ale vrcholky hor jsou zahalené tajemstvím. To se nezmění ani po příjezdu pod horu. Teplota je sice příjemná, ale samotný nejvyšší bod je schován. Přesto s elánem a nadějí, že se počasí zlepší, vyrážíme. Z parkoviště je rozcestí Tri Studničky vzdálené jen pár minutek po silniční komunikaci, po které jsme přijeli. Zde však již začíná cesta přírodou. Až pod samotný Kriváň vede zeleně značená stezka, ze které stejně nejde sejít jinam a tak je cesta po celou dobu jasná.
To, jak to má člověk ještě na samotný vrchol daleko, může po celou dobu měřit a sledovat pohledem. Holý a kamenitý vrchol je totiž stále na očích.
To, jak to má člověk ještě na samotný vrchol daleko, může po celou dobu měřit a sledovat pohledem. Holý a kamenitý vrchol je totiž stále na očích.
Dalo by se říci, že profil trasy má po rozcestník Pod Kriváněm stoupající tendenci s přijatelným převýšením a pevným schůdným povrchem. Stezka z počátku vede lesem, jakmile se však prochází kolem vrcholu Grúnik (1576 m), kopce již pokrývají kosodřeviny a povrch stezky se mění z hliněného na kamenitý.
Jakmile se však dorazí k rozcestí horská procházka se začíná měnit ve vysokohorskou lehce lezeckou stezku. Z počátku lze jít po nohách, stoupat po kamenité suti ještě není takový problém. Těsně za rozcestím Pod Kriváněm se dva členové party rozhodují, že raději počkají. Strach z výšek je přemohl. My pokračujeme dále. Vítr je v těchto místech poměrně silný a nepřekvapivě studený, na druhou stranu si všímáme, že mračna z vrcholu Kriváně již odvál pryč. Vidíme tak holý kamenitý vrchol ve své kráse, je tak blízko a přitom závěrečný úsek časově nejnáročnější. Čím více se blížíme, tím je výstup náročnější. Místy chůzi střídá lezení. Bez rukou se v určitých pasážích neobejdete a to už jen kvůli psychické jistotě. Výstup po hřebeni totiž není bezpečnou záležitostí, řetězy zde budete hledat marně. Proto určitě taky nepodceňujte počasí, zdolávat vrchol v jiném než „pěkném“ počasí může být riskantní.
Jakmile se však dorazí k rozcestí horská procházka se začíná měnit ve vysokohorskou lehce lezeckou stezku. Z počátku lze jít po nohách, stoupat po kamenité suti ještě není takový problém. Těsně za rozcestím Pod Kriváněm se dva členové party rozhodují, že raději počkají. Strach z výšek je přemohl. My pokračujeme dále. Vítr je v těchto místech poměrně silný a nepřekvapivě studený, na druhou stranu si všímáme, že mračna z vrcholu Kriváně již odvál pryč. Vidíme tak holý kamenitý vrchol ve své kráse, je tak blízko a přitom závěrečný úsek časově nejnáročnější. Čím více se blížíme, tím je výstup náročnější. Místy chůzi střídá lezení. Bez rukou se v určitých pasážích neobejdete a to už jen kvůli psychické jistotě. Výstup po hřebeni totiž není bezpečnou záležitostí, řetězy zde budete hledat marně. Proto určitě taky nepodceňujte počasí, zdolávat vrchol v jiném než „pěkném“ počasí může být riskantní.
Konečně vylézáme na vrchol. Ten je poměrně úzký, ale i tak se zde kochá pohledem zhruba 50 lidí. Výhled je to nádherný. S úžasem a zároveň respektem se procházím po celé délce vrcholu. Směrem na východ lze vidět další vrcholy, třeba i ten nejvyšší slovensko-polský – Rysy. Dolů se moc tímto směrem nedívám, stačí totiž krok vedle a čekal by mě nekontrolovatelný pád stovky metrů dolů. Samotný vrchol zdobí kříž, který je i v letním měsíci z jedné strany obalen ledovou vrstvou. Na vrcholu máme možnost se zdržet delší dobu. A totiž jak v níže položených místech foukalo, vrchol nás potěšil svou bezvětrnou přízní. Kocháme se výhledem na tatranské štíty na východ, na západ na Západní Tatry a na jihu se v krásném panoramatu vyjímají Nízké Tatry. Počasí mi dovolí vidět vysílač na Kráľové hoře a jí si tak mužů z druhé strany připomenout týden starý čtyřdenní přechod Nízkých Tater.
Poté už nás čeká jen sestup. Ten je pro někoho náročnější a pomalejší (a pohled dolů taky některým na rychlosti nepřidá). A může platit to stejné jako po cestě nahoru – exponované úseky je lepší brát po „čtyřech“ a slézat třeba i zády ke svahu. Nám však sestup problém nedělá, a byť dává kolenům zabrat, jsme brzy zpátky na rozcestí, kde se setkáváme po zhruba dvou a půl hodinách se zbylými členy party.
Poté už nás čeká jen sestup. Ten je pro někoho náročnější a pomalejší (a pohled dolů taky některým na rychlosti nepřidá). A může platit to stejné jako po cestě nahoru – exponované úseky je lepší brát po „čtyřech“ a slézat třeba i zády ke svahu. Nám však sestup problém nedělá, a byť dává kolenům zabrat, jsme brzy zpátky na rozcestí, kde se setkáváme po zhruba dvou a půl hodinách se zbylými členy party.
Zbytek cesty už je brnkačka a bereme ji stejnou stezkou jako nahoru. Po cestě zpátky ještě v dolní pasáží odbočujeme ve směru šipky k partyzánskému bunkru. Ten však neskýtá nic zajímavého. Po zhruba 6 a půl hodinách jsme zpátky u auto. Nutno říct, že celá trasa se dá stihnout určitě rychleji, ale také pomaleji, čas berte orientačně.
Závěrem… Výstup na Kriváň určitě stojí za to. Zdolávání závěrečné pasáže je náročné a může být i nebezpečné, zvlášť při nepřízni počasí. Odměnou je však nezapomenutelný výhled a zážitek.
TRASA na mapy.cz
