Možností jak strávit tři dny a dvě noci ve Vysokých Tatrách je nespočet. Tipy na dva horské výšlapy jsem rozepsal níže, kdy jsme si ve čtyřech lidech v letním (začátek července) měsíci rezervovali ubytování ve Štrbě. Městečku, jen kousek pod Štrbským plesem. Do Štrby se člověk dostane jednoduše autem nebo i vlakem (z ČR zde jezdí jak ČD, tak třeba RegioJet). Ze Štrby je to pak zhruba 5 minut autem na Štrbské pleso nebo 15 minut hojně využívanou zubačkou, vyjíždějící také ze Štrby.
• Kriváň - výšlap na národní horu Slovenska
• Bystrá lávka - cesta horskými plesy
Využíváme brzkého slunečného rána, kdy kromě pár běžců kroužících kolem Štrbského plesa, nikdo není. Máme tak klid na prohlídku této ikonické lokality ve Vysokých Tatrách. Obloha je čistá a my tak jako bonus můžeme vidět celé masivní skalnaté pohoří ve své kráse. Mimo plány se trochu déle zdržíme u plesa, protože se zde z ničeho nic objevily dvě rodinky kachen, takže o zábavu a krmení bylo postaráno.
Trasa je od po celé délce značená žlutou barvou a není zde možné nějak zabloudit. Možná jen orientace ve vyšších polohách při vylézání a zdolávání hřebene může být ztížená, ale intuice a dobré oči snad nikoho nezklamou. Určitě bych doporučoval trasu jít proti směru hodinových ručiček, přijde mi schůdnější. Někde jsem i četl doporučení chodit tímto směrem, byť nikde není zakázáno vzít to druhou stranou.
Cesta teda začíná ve Štrbském plese ve výšce zhruba 1350 m. Vymotáváme se mezi hotely, procházíme kolem lanovky a skokanských můstků, které máme po levici. V těchto místech se začínáme ponořovat do přírody. Procházíme lesem, který se však brzy mění v kosodřeviny. Cesta není nijak náročná, vede údolím, které svírají holé kamenité kolmé stěny hor. Zároveň trasa kopíruje horský tok Mlynica, který nás neopouští až k vodopádu Skok. Tento skalní práh, odkud voda stéká, musíme zdolat. Výstup po hladkých kamenitých plotnách usnadňují první řetězy, po kterých je možné se přitahovat.
Po zdolání vodopádu se nacházíme již ve výšce 1800 m. Krajina je zde úchvatná. Nad vodopádem se rozkládá první pleso na této túře – pleso Nad Skokom. Voda mířící z vodopádu se ukrývá přímo pod nohama (za předpokladu, že sejdete pár metrů ze stezky). Při přecházení obřích kamenů je možné slyšet a vidět, jak si voda hledá cestu dolů z vodopádu. Kouzelný ukrytý detail, který je možné na túře objevit.
Pokračujeme dolinou mírným stoupáním, které není nějak náročné co do výškových metrů. Zde se již pomalu začíná měnit povrch stezky, který se v pevnou zeminu začíná měnit na obří kameny či rovnou plotny. Byť je cesta někdy pomalu stejně dlážděná jako na Chopoku (Nízké Tatry), ve většině případů je dobré měřit si kroky či volit různé varianty cestiček. Pomalu ale jistě se dostáváme k hranici 2000 m. Cestu lemují bezejmenné plesa, občasné sněhové pole, které se v určitých místech mohou střetávat se stezkou. V takových případech dbejte zvýšené opatrnosti (nikdy nevíte zda pod sněhem leží kámen nebo průrva). Cesta vede také kolem cedule jenž uctívá památku záchranářům, kteří zde zahynuli. Památkou po nich jsou zde kovové zbytky helikoptéry, což dodává na prožitku. Raději ani nemyslet na to, kdyby tu člověk uvízl v nepřízni počasí…
Krajina v těchto místech začíná být podobná té měsíční. Holé skaliska, pokryté neroztátým sněhem či průzračnou vodou horských ples. Kromě lišejníků, jenž pokrývají kameny zde zeleň neuvidíte. Dostáváme se přes druhý skalnatý práh, kde se nachází Kozí pleso (nebo také Capie pleso). Zde se mohutné skaliska hor spojují a uzavírají cestu dolinou. Před námi se tyčí ostré špičky vrcholů.
Začíná nejnáročnější etapa stezky prudkým stoupáním na samotnou Bystrou lávku. Ačkoli výstup k lávce značí stále žlutá barva stezky, je mnohdy lepší volit různé způsoby výstupu. Tím si tak ulehčíte výstup o pár horolezeckých pozic. I tak se však pomalu horolezeckým způsobům výstupu nevyhnete. Nebojte se, žádné vybavení potřebovat nebudete. Pouze jde o to, že je mnohdy lepší (a někdy potřeba) zapojit i ruce. V jednom okamžiku, když odpočíváme, si všimneme zhruba dva kilometry pod námi sněžného pole, na kterém pobíhají tmavé tečky. Když pořádně zaostříme, vidíme pobíhat stádo kamzíků, čítajících zhruba 30 kusů. Těsně pod vrcholem procházíme sněhovou cestičkou, která je kolmo ke svahu. Postupujeme pomalu, cestička je tak malá, že dvě nohy vedle sebe nedám. Úsek je naštěstí krátký, ale velmi nebezpečný (samozřejmě v příštích měsících už tam být nemusí). Dostáváme se k samotné lávce.
Což je malý otvor v samotné špici skaliskách, jenž odděluje jednu stranu hor od druhé. Nejvyšší bod přechodu je ve výšce 2300 m, což je o 14 metrů méně než kudy původně vedla.
Úsek je „zabezpečen“ řetězy. Přesněji řečeno, díky ním se může přitáhnout a poté z druhé strany „slanit“. Člověk by měl mít alespoň trošičku sil v rukou a neměl by mít strach. S dětmi bych přechod moc nedoporučoval.
Jakmile máme nejtěžší úsek za sebou, otevírá se před námi druhá strana hor. Pod námi se leskne hladina Vyšného Wahlenbergova plesa, v úrovni očí pak vidíme vrcholky Furkotského štítu (2405 m), Furkostské veže (2350 m) či Rysy (2503 m).
Sestup, dalo by se říct, kopíruje výstup. Byť podle mého názoru je tato strana schůdnější. Nečeká vás tedy alespoň žádný vodopád či jiná záludnost. Pro mě osobně už byl sestup rychlejší záležitostí. Stezka tak jako nahoru (tentokrát z opačného pohledu) vede nejdříve pustou krajinou, která se s postupem času mění na kosodřevinatou. Ve výšce zhruba 1780 m a za polovinou sestupové cesty vás čeká rozcestí Škutnastá poľana, kde můžete volit ze dvou variant. Buď pokračovat po žluté zpátky do Štrbského plesa nebo po modré vzít cestu přes Chatu pod Soliskom (1840 m), odkud je možné sjet lanovkou dolů, případně jít pěšky. Pro ty, co chození nebudou mít dost, si můžou túru prodloužit o výstup na Predné Solisko (2117 m), po červené.
Závěrem… Jak jsem výše uvedl, nemám ve zvyku vycházet na sebemenší výlet bez prostudování trasy. Zde se mi to však stalo. O to víc jsem byl překvapený krásou a možná i náročností hlavně v nejtěžším bodě túry. Nicméně vynaložené úsilí se vrátí v podobě nádherných a nezapomenutelných zážítků. Túru absolvujte určitě jen za pěkného počasí. V opačném případě se vám to může vymstít. Také je třeba zvážit přechod s dětmi.
TRASA na mapy.cz
