Náš výšlap na nejvyšší horu ČR začínáme ve Velké Úpě, která je naší základnou. Posilnění včerejším saunováním a vířivkou vyrážíme do Pece pod Sněžkou pěšky. Také proto, abychom zahřáli a připravili svaly na celodenní túru. Pokud člověk nechce šlapat pěšky, může využít autobus, který stojí pár korun a čtyři minut jízdy, nebo může nechat auto na jednom z placených parkovišť v Peci.
My tedy volíme první variantu a po zhruba 2 kilometrech chůze jsme na křižovatce v Peci pod Sněžkou. Je možná také dobré zmínit, že ve Velké Úpě je možnost začít cestu po žluté trase, která vede na Sněžku z druhé strany přes Růžovou horu (zároveň za stále přítomnosti lanovky, která se tyčí nad stezkou). My však volíme trasu modrou. Také kvůli častému tvrzení, že je tato trasa nejkrásnější.
Výstup začíná s mírnými obavami - od příjezdu je stále velká oblačnost a všudypřítomná mlha. Doufáme však, že hlášená inverze je pravdou a nahoře tak budeme odměněni. V Peci na křižovatce odbočujeme doprava a míříme přes parkoviště, kolem hotelových komplexů, bobové dráhy a lanového parku k lanovce, která vede na Růžovou horu. Zde nás pomalu opouští civilizace a pohlcuje les. Tato úvodní část vede po asfaltové či zpevněné cestě a je dlouhá cca 3,5 kilometrů (z Pece ke kapličce, viz níže). Míjíme rozcestí Obří důl, poté také Boudu v Obřím dole s Obří židlí, restauraci Boudu pod Sněžkou. Po chvíli dorážíme ke kapličce Obří důl. Zde je možné před stoupáním odbočit a údolím dojít k Obřímu dolu. My však máme jiné plány a tak začínají zhruba 3 kilometry chůze do Obřího sedla k Slezskému domu.
Čeká nás nejnáročnější část, podpořená neustálým stoupáním. Z výšky zhruba 940 m se dostaneme do výšky 1400 m. V našem případě je stoupání ve znamení ponurého pochodu, neboť nás ze všech stran obklopuje mlha. Naštěstí ponurost v podobě mlhy má pro mne kouzlo a při výstupu alespoň částečně vidíme protější kamenitou kolmou stranu hor - Čertovou zahrádku. Také objevující se a zase mlhou pohlcující stromy vypadají tajemně. Stoupáme dál, až dorážíme k prvnímu záchytnému bodu ke štole Kovárna. Na vrchol Obřího sedla zbývají zhruba 2 km. Po krátkém občerstvení pokračujeme dále. Cesta je náročná, chodník je tvořen velkými kameny a při zvýšené vlhkosti by měl být člověk opatrnější. Ve výšce zhruba 1220 m je zde druhý záchytný bod - vodopád Rudného potoka a ve skále schovaná stará vodárna. Odtud by měl být krásný výhled dolů do údolí a zároveň nahoru, ale pro nás tento pohled zůstává zahalen. Mlha je zde stále hustší a kolem nás se tvoří jinovatka. Zároveň se začíná měnit vegetace a tak stromy střídají kosodřeviny. Zhruba 400 metrů před Obřím sedlem nám příroda a počasí ukazuje i svou lepší tvář. A tak si užíváme až kouzelně působící pozvolné protrhávání oblačnosti a doslova cítíme, jak mraky procházíme. Jakmile vylezeme k velké žluté horské chatě Slezský dům (Dom Ślaski), již jsme nad oblačnou poklicí, která svírá veškerou krajinu pod námi. Teplota zde stoupá až k 15 stupňům. Chvíli se kocháme nádhernými scenériemi, děláme pár fotek a už naše pohledy přitahuje Sněžka. Tento vrchol vrcholů Česka vyčnívá nad okolní krajinou. Všudy přítomnou žlutou barvu luk a zelených kosodřevin, rozbijí holá kamenitá Sněžka. Krátkou, ale prudkou cestu pokrytou balvany lemuje řetězové zábradlí. Námahu kompenzuje vidina dosažení nejvyššího bodu u nás.
Po zhruba 3 hodinách a 10 kilometrech jsme v cíli (nutno podotknout, že čas odpovídá pomalejší chůzi a zastávkám k focení). Zdolali jsme 1603 metrů měřící Sněžku a pro jednou můžeme říct, že nám celé Česko leží u nohou. Počasí nám zde nahoře přeje. Naskýtá se nám pohled jako z letadla. Peřiny mraků jsou pod námi a my si můžeme užívat čisté modré oblohy a hřejícího slunce. Na vrcholu je nejstarší budovou kaple sv. Vavřince, Polská bouda s meteorologickou stanicí, kamenný trigonometrický obelisk a Česká poštovna, která zde stojí přibližně od poloviny 19. století. Poštovna nabízí také vyhlídkovou plošinu a občerstvení. Po nabažení se výhledy a nabrání sil, míříme zpět dolů na rozcestí k Slezskému domu. Odtud míříme k Luční boudě a to znamená vydat se po naučné stezce Dědictví doby ledové, která vede skrz Úpské rašeliniště. Cesta k Luční boudě je oproti předešlému postupu snadnou záležitostí. Obezřetnost je na místě při nástupu na dřevěný chodník, který vede části rašeliniště. Luční bouda se nachází na plošině pod Luční a Studniční horou ve výšce 1410 metrů, což ji dělá nejvýše položenou horskou chatou u nás. Na rozcestí u Luční boudy se vydáváme doprava po žluté, což znamená přechod na polskou stranu Krkonoš. Naším cílem je totiž Mały a Wielki Staw - dvě ledovcové jezera a také dvě největší jezera Krkonoš. Prohlédnout si je vyplatí z vrchu. To znamená na konci žluté trasy se vydat se doleva po červené. Z rozcestí jde krásně vidět stezka, která nás čeká, táhnoucí se po úbočí a tyčící se nad oběma jezery. Po zhruba 2 kilometrech od Luční boudy jsme nad menším Małym Stawem. Při dobrém počasí se jedná o krásný výhled na polskou stranu hor, ale samozřejmě také kolmě dolů, kde se jezero nachází. Po dalším kilometru se nachází i Wielki Staw. My se poté vracíme k Luční boudě na rozcestí. Pokud budete mít dobrý mezičas, vyplatí se vyrazit na horu Krakonoš (1422 m) odkud je pěkný výhled. My pokračujeme k turistické chatě Výrovce po červené trase mezi horami Luční (1555 m) a Studniční (1554 m) kde se mezi horami nachází poslední stoupání k památníku obětem hor a poté už jen a pouze klesání. Při sestupu příroda kolem vypadá děsivě a úchvatně zároveň - cestu keře stromy, vše pohlcují mraky jako příliv moře svůj břeh.
My tedy volíme první variantu a po zhruba 2 kilometrech chůze jsme na křižovatce v Peci pod Sněžkou. Je možná také dobré zmínit, že ve Velké Úpě je možnost začít cestu po žluté trase, která vede na Sněžku z druhé strany přes Růžovou horu (zároveň za stále přítomnosti lanovky, která se tyčí nad stezkou). My však volíme trasu modrou. Také kvůli častému tvrzení, že je tato trasa nejkrásnější.
Výstup začíná s mírnými obavami - od příjezdu je stále velká oblačnost a všudypřítomná mlha. Doufáme však, že hlášená inverze je pravdou a nahoře tak budeme odměněni. V Peci na křižovatce odbočujeme doprava a míříme přes parkoviště, kolem hotelových komplexů, bobové dráhy a lanového parku k lanovce, která vede na Růžovou horu. Zde nás pomalu opouští civilizace a pohlcuje les. Tato úvodní část vede po asfaltové či zpevněné cestě a je dlouhá cca 3,5 kilometrů (z Pece ke kapličce, viz níže). Míjíme rozcestí Obří důl, poté také Boudu v Obřím dole s Obří židlí, restauraci Boudu pod Sněžkou. Po chvíli dorážíme ke kapličce Obří důl. Zde je možné před stoupáním odbočit a údolím dojít k Obřímu dolu. My však máme jiné plány a tak začínají zhruba 3 kilometry chůze do Obřího sedla k Slezskému domu.
Čeká nás nejnáročnější část, podpořená neustálým stoupáním. Z výšky zhruba 940 m se dostaneme do výšky 1400 m. V našem případě je stoupání ve znamení ponurého pochodu, neboť nás ze všech stran obklopuje mlha. Naštěstí ponurost v podobě mlhy má pro mne kouzlo a při výstupu alespoň částečně vidíme protější kamenitou kolmou stranu hor - Čertovou zahrádku. Také objevující se a zase mlhou pohlcující stromy vypadají tajemně. Stoupáme dál, až dorážíme k prvnímu záchytnému bodu ke štole Kovárna. Na vrchol Obřího sedla zbývají zhruba 2 km. Po krátkém občerstvení pokračujeme dále. Cesta je náročná, chodník je tvořen velkými kameny a při zvýšené vlhkosti by měl být člověk opatrnější. Ve výšce zhruba 1220 m je zde druhý záchytný bod - vodopád Rudného potoka a ve skále schovaná stará vodárna. Odtud by měl být krásný výhled dolů do údolí a zároveň nahoru, ale pro nás tento pohled zůstává zahalen. Mlha je zde stále hustší a kolem nás se tvoří jinovatka. Zároveň se začíná měnit vegetace a tak stromy střídají kosodřeviny. Zhruba 400 metrů před Obřím sedlem nám příroda a počasí ukazuje i svou lepší tvář. A tak si užíváme až kouzelně působící pozvolné protrhávání oblačnosti a doslova cítíme, jak mraky procházíme. Jakmile vylezeme k velké žluté horské chatě Slezský dům (Dom Ślaski), již jsme nad oblačnou poklicí, která svírá veškerou krajinu pod námi. Teplota zde stoupá až k 15 stupňům. Chvíli se kocháme nádhernými scenériemi, děláme pár fotek a už naše pohledy přitahuje Sněžka. Tento vrchol vrcholů Česka vyčnívá nad okolní krajinou. Všudy přítomnou žlutou barvu luk a zelených kosodřevin, rozbijí holá kamenitá Sněžka. Krátkou, ale prudkou cestu pokrytou balvany lemuje řetězové zábradlí. Námahu kompenzuje vidina dosažení nejvyššího bodu u nás.
Výsledky hledáníMały Staw
Jakmile sejdeme k turistické chatě Výrovka, držíme se asfaltové cesty až dolů. Tento nezáživný sestup lesem je možné si zpestřit červenou trasou přes Liščí vodopád. Obě možnosti (asfaltová cesta i červená trasa) končí tak či onak v Peci pod Sněžkou.
Závěr
Když docházíme zpátky do penzionu, vypínám na mobilu aplikaci Endomondo. Měření trasy mi ukazuje ušlých 33 kilometrů za 7 hodin a 5 minut s celkovým stoupáním 1685 metrů a klesáním 1798 metrů. Přestože výsledky nejsou 100% přesné, obrázek se o trase dá udělat.
První kontakt se Sněžkou byl pozitivní. Příště bych určitě vynechal Mały a Wielki Staw a kilometry věnoval cestě na Krakonoše. Zpátky bych také asi volil jinou trasu. Buď sestup po žluté přes Růžovou horu, nebo od turistické chaty Výrovka si cestu protáhnout po červené k Chalupě Na Rozcestí a po zelené do Pece. Variant je mnoho, tak jako krásných míst, které je možné navštívit. Proto je dobré si cestu předem dobře naplánovat.
Pozn.: Výšlap byl uskutečněn na podzim (30. října 2015).
