Červenohorské sedlo (1013 m. n. m.) je poměrně oblíbeným lyžařským střediskem v Jeseníkách, ale také místem, kde po roztání sněhu zavítá mnoho turistů.
Toto místo může být pro mnohé také dobrým strategickým místem pro horskou turistiku. Na jedné straně Červená hora, Keprník, Vozka anebo Šerák. Na té druhé Výrovka, Malý Děd, či Praděd.
Plán pro tuto túru je jasný. Vydat se na Červenou horu (1333 m. n. m.), poté Keprník (1423 m. n. m.) a zpátky se vrátit přes Vozku (1377 m. n. m.). Tuto trasu bych doporučil si prodloužit o Šerák, který je jen kousek za Keprníkem. Člověk tak zvládne za jeden den čtyři krásné hory Jeseníků a neujde ani více jak 20 kilometrů.
Cesta začíná v sedle, odkud vede červeně značená trasa. Hned po pár krocích od lyžařského střediska se nachází památník obětem hor. Pěkné to uctění památky těch, pro které se hory staly osudnými. Cesta vede širokou lesní cestou zhruba 2,5 km k rozcestí Bílý sloup. Zde může člověk pokračovat po červené, nebo se vydat po zelené. My volíme třetí možnost a to po žluté. Tato uzoučká cestička vede borůvčím a nízkými stromy kolem Červené hory zprava. Z požitku z přírody doporučuji volit tuto variantu a také z důvodu, že po cestě se prochází kolem zajímavého kamenného útvaru tzv. kamenné oko. Byť oko vypadá jako práce člověka, není tomu tak. Kamenné oko vzniklo díky zřícení skály. Skal je tu však více, všechny s typickými žílami křemene, který dává skalám třpyt. Z hory, je krásný výhled na Keprník, Praděd, ale také dolů do Sněžné kotliny, či přilehlých Filipovic.
Protože cesta byla doposud jen s velmi pozvolným stoupáním, první horu člověk zvládne během chvilky, aniž by se více zapotil. Od ní je to pak kousek dolů do Sedla pod Vřesovkou.
Zde volíme cestu na Keprník, tudíž se zpátky dostáváme na červenou trasu. Myslím, že i z důvodu pohodlnosti a zatížení je lepší zvolit cestu nejdříve na Keprník. Cesta opět vede širší pěšinou prořídlým lesem, kterou místy zdobí dřevěné lávky. Jakmile začne stoupání na Keprník, mění se i vegetace a stromy střídá kleč. Vrch hory je bezlesý, pokrytý horskými loukami s místy porostlými kosodřevinami či zakrslými smrky. Keprník – Šerák je zároveň přírodní rezervací a to zejména díky zvířatům a rostlinám, které se zde vyskytují.
Na samotném vrcholu tak jako při dosažení Červené hory i zde turistu čeká skála (tzv. mrazový srub), která symbolizuje daný vrchol. Výhled je zde za dobrého počasí přímo výtečný a to ve všech směrech, kam se jen člověk podívá. Z Keprníku tak lze vidět např. Nízký Jeseník, Rychlebské hory, Orlické hory, Králický Sněžník, a pokud počasí doopravdy přeje, jde vidět i do Krkonoš či na Malou Fatru. Keprník je zároveň třetí nejvyšší horou Jeseníků a 12. nejvyšší horou ČR.
Doporučil bych odtud pokračovat na Šerák, který je vzdálený zhruba 2 km, takže nezabere ani moc času. My se však vracíme cestou, odkud jsme přišli. Míříme zpátky na rozcestí Trojmezí, které je od vrcholu necelý kilometr daleko. Odtud však odbočujeme a jdeme po žluté na Vozku asi další 1,5 km.
Vozka je pátým nejvyšším vrcholem Hrubého Jeseníku. Člověk ji pozná již z dálky díky až osmi metrovým skaliskům, které vytvářejí dominantu hory. Jak jsem se dočetl, daná skaliska si pamatují nejstarší geologické období Jeseníků. Ač na ně nevede žádná cestička, snad každý turista nepohrdne možností vylézt si na ně.
Pro zajímavost se k hoře váže také pověst. Kdysi za doby hladomoru měl tudy jezdívat vozka, vezoucí chléb pro hladovějící. Protože cesta byla špatná a povoz stále poskakoval, nadával a volal ďábla, který se mu zjevil a poradil mu, aby cestu dláždil pecny chleba. Za toto mrhání chlebem stihl vozku trest zdejším pánem hor, který jej proměnil ve skálu. Zpátky ale k cestě…
Ta z Vozky vede po zelené směrem k Sedlu pod Vřesovkou, čímž se již vracíme zpátky, ale jinou cestou. Úvodní úsek je poměrně strmý, končící u potůčku Hučivá Desná. Ledová voda v letním počasí přijde vhod a tělo krásně ovlaží. Od Vozky k rozcestí Sedlo pod Vřesovkou je to necelé 2 km. Toto místo již známe po cestě na Keprník. Před námi je již jen a pouze Červená hora, kterou tentokrát obejdeme druhou stranu a to po červené.
Po asi kilometru je možné zastavit u Vřesové studánky a naplnit prázdné láhve a v klidu dojít poslední 3,5 km do cíle. Vřesová studánka má dlouhou historii sahající až někdy k roku 1750.
Cesta vede po úbočí s pohledem hluboko pod sebe a na Spálený vrch (1313 m. n. m.) a Klínovou horu (1180 m. n. m.). Jakmile se dojde k rozcestí Bílý sloup, je to už blízko zpátky do Červenohorského sedla, kde celý výlet končí.
Výhodou celé trasy je možnost po celou dobu se kochat výhledy na všechny strany a vidět tak krásy hor Jeseníků a to i při sestupu do sedel. Druhou výhodou pro mnohé a méně zdatné je také vesměs pozvolné stoupání a klesání, které šetří síly (zvlášť za předpokladu, že se zvolí směr trasy, jak je uvedeno v tomto popisu). V neposlední řadě je to také možnost, jak za pár hodin (jeden výlet) může člověk stihnout hned několik hor Jeseníků, které se vynaložené námaze odmění nádhernými výhledy a přírodou. Určitě všechny zmíněné hory stojí za to vidět, ať už tam jdete odkudkoli.
