Washington na mě působil jako město spojené snad se všemi
válkami, kterých se USA účastnila. Zároveň je zde plno muzeí a důležitých
státních budov. Tohle všechno se nachází prakticky v centru města. Díky
tomu je možné vše podstatné vidět během jednoho dne, jak jsem již uvedl výše.
Je však potřeba mít rychlé nohy, nebo ještě lépe půjčit si třeba kolo. Musím
však ještě upozornit, že pokud chce člověk vidět co nejvíce za jeden den, může
to pro někoho znamenat omezení v podobě absence důkladnějších prohlídek
muzeí a dalších budov. Což mě osobně nevadilo, těchto zážitků jsem si užil dosti
v NY.
V čem je také při návštěvě Washington dobrý?
V podstatě je vše v jedné „lajně“ (bokem je pouze Arlingtonský
hřbitov a Pentagon) a není možné se snad ani ztratit. Abych psal správně a
spisovně, tak ta „lajna“ nebo lépe řečeno promenáda se nazývá National Mall.
Nejideálnější je příjezd na nádraží Washington Union Station, kde má stanoviště
i Megabus. Skvělé místo, od kterého vše začíná a není tak potřeba někam
zacházet.
Kousek od nádraží se nachází Knihovna Kongresu (Library of
Congress). Jedná se o vědeckou knihovnu, která má ve Washingtonu čtyři pobočky
s více než 32 milióny knih. Pokud chcete vidět megalomanskou knihovnu
s nádhernou výzdobou, krátká prohlídka bude stát za to. Samozřejmě se
vstup neobejde bez bezpečností kontroly, na což se dá po pár dnech v USA
lehce zvyknout.
Hned naproti se nachází Kongres Spojených států, tedy United
States Capitol. Od Kongresu jde krásně vidět až na druhou stranu první části
procházky po Washingtonu. Vše podstatné je vystavěné na jedné velké promenádě
(National Mall), kterou v půlce dělí „bílý sloup“ (Washington Monument) a
druhý konec promenády zdobí Lincolnův památník (Lincoln Memorial). Ale všechno
popořádku – zpátky ke Kongresu.
Budova Kongresu pro mě byla asi tou nejkrásnější ve
Washingtonu. Čistě bílou majestátnou budovu postavenou v neoklasickém
stylu můžeme vidět už z předměstí Washingtonu, respektive vidíme její
kopuli. Kongres je možné navštívit zdarma. Ale tak jako všude, i zde platí, že
je lepší si vyřídit rezervaci předem.
Po National Mallu cesta pokračuje kolem Capitol Reflecting
Poolu, tedy bazénku, který plně využily akorát tak kachny (ne že by byl na
koupání pro lidi). Čistota vody nebyla rozhodně reprezentativní, což
z části omlouvá fakt, že počasí v daném období nebylo ještě
přívětivé. Abych byl přesný – průměrná teplota při mé návštěvě USA byla cca 16
stupňů, ale den ve Washingtonu byl pomalu tropický a teplota tak určitě
atakovala 30 stupňů.
Držím se pravé strany promenády, míjím National Gallery of
Art a National Archives Building, za níž je další cíl – ředitelství FBI. Budova
je vskutku nenápadná a nebýt nevýrazné cedule nad vchodem do budovy, člověk by
prošel bez povšimnutí. Na druhou stranu chápu, že je asi takto stavěna
schválně. Budova má z bezpečnostních důvodů okna až od prvního patra a
kolem budovy jsou všude rozestavěné velké betonové květináče, jak jinak než
z bezpečnostních důvodů. Hned za budovou FBI se nachází International Spy
Museum. Tam však mé kroky nemíří, kousek odtud je totiž Bílý dům.
Přicházím k Bílému domu, aby bylo jasno – ze strany
Prezidentského parku (President’s Park). Samotný areál Bílého domu ode mne dělí
pouze plot, úzká silnice a betonový zátaras. Výhled na Bílý dům je krásný,
avšak omezený. Rozkvetlé stromy zaplňují krásnou zahradu v areálu Bílého
domu. Avšak výhled na samotný střed budovy je výborný a dostačující. Všímám si
i hlídkujících sniperů na střeše budovy. Výhled si však užívám maximálně
minutu. Poté nás z vyhlídkového místa vyhánějí policisté a chodníček
uzavírají. Důvod však nevím, docela se s lidmi nepárají. Není to sice
nějaký velký problém, protože člověk může sledovat Bílý dům ze stejného úhlu,
ale pouze z místa, které se nachází o x metrů dále na cestičce dělící
President’s Park s The Ellipse. Druhou možností je obejít si Bílý dům a
podívat se na něj ze směru Downtownu. Tahle strana mi však rozhodně nepřijde
zdaleka tak pěkná.
Po návštěvě prezidenta mé kroky míří k tomu „bílému
sloupu“ stojícímu uprostřed National Mallu. Tím sloupem je Washington Monument,
vysoký bílý obelisk, který je při dobrém pohledu zajímavý i tím, že je zhruba
ve své polovině postaven v jiném odstínu bílé. Já si toho pořádně všiml až
poté, co jsem si prohlížel mnou vyfocené fotky (můžu to svést na polední ostré
slunce). Zjišťoval jsem si, proč není obelisk postaven z jednoho odstínu kamene
– důvodem byl nedostatek financí a občanská válka, kdy se obelisk stavěl. Byť
se to nezdá, v obelisku se nachází výtah, kterým je možné se dostat až na
vrchol a užít si tak pohled na centrum Washingtonu z výšky.
Fajn, první větší polovinu National Mallu mám za sebou. Přede
mnou se rozprostírá další (špinavý) bazének (Lincoln Memorial Reflecting Pool),
který na konci zdobí Lincoln Memorial. Než však k němu dojdu, čeká mě
poslední část promenády, kterou bych nazval „Vzpomínka na válku“ nebo také „Kde
jsme bojovali a lidé umírali“. Lincoln Memorial Reflecting Pool lemují po obou
stranách válečné památníky – památník Druhé světové války, památník veteránům
z korejské války, také z vietnamské války, z první světové
války, památník věnován Martinu Luther Kingovi, Franklinu Delano Rooseveltovi a
Thomasu Jeffersonovi (World War II Memorial, Korean War Veterans Memorial,
Vietnam Veterans Memorial, DC War Memorial, Martin Luther King Jr. Memorial,
Franklin Delano Roosevelt Memorial, Thomas Jefferson Memorial).
Ten největší patří Druhé světové válce, který je rozdělen na
dvě poloviny (Atlantik/Pacifik) s uprostřed stojící fontánou. Krásný je
také památník v podobě soch vojáků věnovaný veteránům z Koreje. Určitě
stojí za to alespoň projít kolem všech.
National Mall, jak už bylo zmíněno, uzavírá Lincoln Memorial.
Památník, který svým architektonických stylem připomíná budovy ze starého Říma.
Zde se nachází socha samotného Lincolna, na jehož počest byl památník postaven.
Zde trasa může končit s tím, že bych se vrátil po opačné
straně National Mallu ke Kongresu. Já chci však vidět co nejvíce a tak
pokračuju přes Arlington Memorial most přes řeku Potomac, který končí skoro u
vstupní brány do Arlingtonského hřbitova. Ten nejde minout nebo si ho
nevšimnout. Již z dálky jde vidět kopeček s hrobem rodiny
Kennedyových a zároveň ikonickými bílými náhrobními kameny.
Na Arlingtonském hřbitově (Arlington National Cemetery)
následuje opět krátká vstupní kontrola a pak už se člověk objeví
v samotném areálu hřbitova. Už z mapy, která vítá návštěvníky jde
poznat, že procházka by klidně mohla zabrat půl den. Tento národní hřbitov je
dělen do cca 70 části, kde těmi nejznámějšími jsou určitě hrob neznámého vojína
(The Tomb of the Unknow Soldier) a hrob Kennedyů. Hřbitov zná určitě skoro
každý, bílé náhrobní kameny zasazené v zemi, jsou zde umístěny
v dlouhých nekončících řadách pravidelně za sebou. Atmosféra je zde klidná
a uctivá. Jde vidět, že Američany toto zajímá, což dokazuje i nespočet skupin
školáků, které provázejí učitelé s poučnými komentáři.
Pokud člověk projde Arlingtonským hřbitovem napříč, je možné
se dostat až k Pentagonu. Kdo by tuto pětiúhelníkovou budovu se sídlem
ministerstva obrany USA neznal alespoň z amerických filmů?
Touto budovou mé objevování Washingtonu končí a nezbývá se
než vrátit opět na místo, na kterém jsem do Washingtonu přijel, tedy Washington
Union Station. Budova nádraží je rozhlehlá, tak si krátím čas ve spodní části
budovy, kde je plno restaurací a stánků s občerstvením, kde si poprvé
dávám jídlo z restaurace Chipotle. Pro veg stravující se lidi, co milují
pálivé, je to téměř povinnost.
Celý denní výlet do hlavního města USA určitě stojí za to.
Velkou výhodou je možnost stihnout a vidět za málo času (necelý den) opravdu
hodně. I za tak krátkou dobu jsem si Washington užil. Pokud si však chce člověk
užít město důkladně, tzn. i s prohlídkami výše uvedených budov nebo
navštívit jedno z mnoha museí, bude muset městu obětovat více než den.
Washington (tedy oblast kolem National Mallu) je město
krásné, čisté, plné turistů ale i místních, jenž využívají rozlehlé parky
k piknikům či sportování. Všudypřítomní policisté ve vás evokují jak pocit
bezpečí, tak ohrožení. To je skutečnost, kterou však v poslední době
člověk musí brát v potaz snad v každém větším světovém městě.
Sečteno podtrženo – Washington D. C. stojí za návštěvu!
