Pálava je určitě oblast, kde je možné strávit klidně i celou dovolenou. Hodně toho lze však stihnout i za víkend. My stihli:
- 32 kilometrů dlouhý výšlap z Dolních Věstonic až k Mikulovu (a zpět) přes Pavlovské vrchy - sobota
- Mikulov (Svatý kopeček, Mikulovský zámek) - neděle
- Valtice (zámek Valtice) - neděle
- Lednice (zámek Lednice) – neděle
Pro větší přehlednost je článek rozdělen:
Pro cestu na Pálavu jsme zvolili dobu těsně před začátkem sezóny, přelom dubna – května, a tak jsme si užívali klidu klidu před návalem turistů.
Chráněná oblast Pálava je oblast na Jižní Moravě, u hranic s Rakouskem. Charakteristickým rysem je snad vše, co se pojí s vínem. Kromě toho je zde velmi krásná příroda, přátelští lidé a klid.
Pavlovské vrchy jsou dominantou Pálavy, která se vyjímá nad ostatní krajinou. Protože krajina Jižní Moravy je především rovinatá, i zhruba 554 metrů vysoký Děvín zde vypadá jako horský vrchol. Je to také místo bohaté na skalní, luční stepi a vápencové výběžky, které jsou zde snad na každé menší louce a kopci.
Byť na Pálavě není autem nic daleko, pokud chce člověk vidět co nejvíce, je asi dobré volit oblast ubytování okolo Mikulova. Výhodou je také celkově to, že je oblast blízko D1. Cesta je rychlá ze všech směrů republiky. My jsme zvolili vesničku Dolní Věstonice, která leží na okraji Věstonické nádrže a kde začínají nebo končí Pavlovské vrchy. Protože jsme přijeli v pátek ve večerních hodinách, stihli jsme si projít vesničku, kde jsme byli ubytovaní. Nebyla zde snad ani noha, kromě pár obyvatel, turistů a mnoha vlaštovek, které mají své domovy na kostelíku uprostřed vesnice. Jak jsme se později dozvěděli od starousedlíka, dnes je vesnice hlavně sezónní záležitostí, kde jezdí turisté do vinných sklípků a moc lidí zde trvale ani nežije.
Pavlovské vrchy
Pavlovské vrchy jsou hřebenem se dvěma vrcholy, rozpínající se mezi Dolními Věstonicemi - Klenticemi - Mikulovem. Naše trasa vedla z Dolních Věstonic po Kočičí skálu a zpátky. Poslední část, která končí Svatým kopečkem v Mikulově jsme si nechali na druhý den. I tak jsme nachodili zhruba 32 kilometrů v celkovém čase 7 hodin (měřeno aplikací Endomondo, v čase je zahrnut veškerý čas od odchodu z penzionu až po příchod do penzionu, tzn. samotná trasa zabere určitě méně času). Nemůžu říct, že se jedná o těžkou túru, neboť ve velkém ji zde přecházejí v celé vzdálenosti i starší lidé (a že jich zde bylo!), ale určitě nějaké síly ubere.
My tedy celodenní túru začali v Dolních Věstonicích odkud vede stezka po červené. Míří skrz vinice nad vesnicí, mírným stoupáním až na okraj lesa. V lese je cesta o něco prudší a končí až na rozcestí pod hradem Děvičky. Děvičky též Dívčí hrady jsou zříceninou gotického hradu nacházející se na severním konci Pavlovských vrchů. Jsou dominantou na vápencové skále ve výšce necelých 430 m. n. m. Krásný výhled na okolí a pohádkový strom uvnitř zříceniny stojí za to.
Poté je čas se vrátit na rozcestí a zvolit jednu ze tří barevně značených tras - modrou, červenou a zelenou. Pokud vaše cesta vede pouze z jedné strany na druhou (bez návratu zpátky), určitě volte červenou. Ta totiž vede po hřebeni a po celou dobu skýtá nádherné výhledy na celou Pálavu. My tuto variantu také volíme a tak míříme přes nejvyšší bod - Děvín 554 m. n. m. Přechod "hřebene" není nijak náročný, vede po vyšlapaných cestičkách a lukách. Je zde mnoho vyhlídkových míst, které dávají vyniknout krásám jihomoravské přírody. Jakmile míjíme Děvín, cesta se pomalu začne svažovat až ke skále Strážce. Nemůžu si pomoct, ale hlavně zde mi krajina připomíná Chorvatsko, za což mohou bílé vápencové skály. Po sestupu směr Klentice si po pravé straně všimněte fotogenického stromu - dubu pýřitého (šípák), který na skalce osamoceně roste a stal se inspirací pro logo CHKO Pálavy.
Jakmile sejdete k rozcestí Soutěska, máte tři varianty. Můžete pokračovat po červené do Klentic. Druhou variantou je cesta zpátky úpatím po zelené. A třetí je také cesta po zelené na druhou stranu - směr Martinka. Pokud již nemáte v plánu cestu nazpátek, určitě běžte po zelené směr Martina. Na rozcestí Nad Soutěskou vás totiž čeká nádherný pohled na odhalené bělostné skaliska Děvína. Poté se můžete vydat po modré a dojít tak jako tak do Klentic. My však volíme cestu po červené (neboť po modré se budeme vracet).
V Klenticích, což je jedna z mnoha malých vesniček, procházíme zhruba v první čtvrtině vesnice mezi domy a po červené míříme směr Sirotčí hrádek. Cesta z Klentic je krátká, vede lesíkem opět do mírného kopce. Sirotčí hrádek (nebo také Růžový hrad) je stejně jako Děvičky pozůstatkem gotického hradu. Je patrné, že hrádek byl postaven na dvou vápencových skalách, které dělí hluboká rokle. I zde je možné vylézt až do nitra zbylých stěn hradu a kochat se výhledy buď směr na Mikulov či na druhou stranu kde cesta začala - Děvičky.
Cesta je poté opět jako na horské dráze – nejdříve kousek sejdeme, abychom pak začali stoupat na Stolovou horu (459 m. n. m.). I zde se nachází hned několik vyhlídkových míst, ať jde člověk na kteroukoli světovou stranu, čeká ho za pěkného počasí daleký výhled. Hora je celá zelená porostlá trávou, sem tam ze země trčí bílý kámen. Cesta vede stále po červené a při sestupu z hory lze vidět silnici, kterou lemují vinice a nedaleko odtud také chráněnou památku Kočičí skálu.
Ta se neliší na první (ani druhý) pohled od předešlých vápencových skal. Avšak pro neznalé tak jako jsem já se chráněnou památkou kvůli stepním rostlinám, které zde rostou a jsou vzácné (hlaváček jarní, koniklec velkokvětý).
My zde svou cestu končíme, ale mnozí pokračují až do cíle, tzn. do Mikulova. Od Kočičí skály je to totiž už jen zhruba 2 kilometry na kopec Turold, kde se nachází geopark a jeskyně Na Turoldu a jeskyně Liščí díra.
My tedy míříme zpátky do Dolních Věstonic. Zpáteční trasa kopíruje v první půli trasu příchozí, tzn. Stolová hora – Sirotčí hrádek – Klentice. Za vsí však nemíříme po červené, ale volíme trasu modrou. Tím se tak člověk vyhne opětovnému stoupání až na nejvyšší místo Pavlovských skal, protože trasa kopíruje úbočí těchto kopců. Většina trasy vede listnatým lesíkem, někdy velmi hustým s pouze malým vyšlapaným chodníčkem. Cesta popravdě není tak krásná jako po vrcholu a jediný důvod proč tudy jít je snad místo Pod Martinkou. Martinka je název pro skalní útvar, který je oddělen zbylým masivem. Kromě toho se zde nachází ještě jeden nevšední přírodní úkaz a tím je Špunt. Obrovský to balvan zaseklý mezi skálami. Celkově toto místo vypadá pohádkově, pod skalisky rostou stromy, jejichž kořeny vylézají na povrch. A pokud je zde ticho a člověk se zaposlouchá a podívá se nad sebe, uvidí mnoho ptáků různých druhů, kteří ve škvírách skal sídlí.
Cesta pokračuje lesem až k rozcestí Nad Soutěskou. Na chvíli usedáme na louku a kocháme se masivní vápencovou stěnou, která zde nejvíce připomíná hory Chorvatska.
Zbytek modré trasy vede opět lesem a nejde z něj prakticky nic vidět, cesta je však pohodová a k vidění je zde pomníček. Jak jsem se dočetl, pomníček je postaven hajnému spolu s rodinou, kteří v těchto místech spáchali sebevraždu ze strachu před příchodem Rudé armády. Modrá trasa končí na rozcestí pod zříceninou hradu Děvičky. Odtud míříme po červené do Dolních Věstonic, kde naše cesta končí.
Jak jsem již na samém začátku uvedl, celodenní výšlap není úplně náročný, ale na druhou stranu svým výškovým profilem alá horská dráha toho člověk nachodí nahoru a dolů poměrně hodně. Trasy jsou snad bez výjimky dobře schůdné a dobře značené a tak ztratit se nebo odbočit jinde snad ani nejde.
Prostě a jednoduše i na Jižní Moravě může člověk po kopcích našlapat hodně a zvlášť za krásného počasí bude nadmíru odměněn krásnými a dalekými výhledy na vinice a vesnice Pálavy.
